Předmluva

Pohledem do starých dávných časů mé rodné vsi PLICHTICE u Plánice bych chtěl připomenout všem přátelům a příznivcům této starobylé vesnice, jak po staletí žili naši předkové, jaké  životní osudy je provázeli. Snahou mojí je, co nejvěrnější a bezchybové zaznamenání popisovaných dějů. Ve své mnohaleté badatelské práci jsem využíval zásadně spolehlivé archivní zdroje informací. Mojí snahou je i popření zcela mylných a nepodložených informací o Plichticích, které jsou zveřejněny v několika větách i na oficiálních webových stránkách Obce Zavlekov a odtud po internetové síti je "historičtí pisálci"  bezhlavě a ještě s chybami opisují a šíří dál. Plichtice, od roku 1960 administrativně patřící do obce Zavlekov, jsou na těchto stránkách presentovány následovně:

«Plichtice, tato vesnice je již připomínána v roce 1215 v souvislosti se jménem Plcháč. Roku 1630 byly přiděleny s Hnačovem ke tvrzi Příchovské Lažanům pod panství Petra Voka Švihovského. V roce 1654 je uváděn jako majitel vsi Plechtice, která patří statku Lažany, Ferdinand Václav Švihovský z Rýzenberka. Je zde jmenováno několik hospodářů na usedlostech. Jsou to Adam Běloch, Jan Pulev, Jiřík Adamec a Jiřík Hejkal. Grunt Karlíkovský je uveden jako pustý.  Obecní úřad byl společný pro Plichtice, Skránčice a Hnačov. Vždy při volbách se místo stěhovalo do jedné z obcí.  To bylo do roku 1910, od kdy byly obce samostatné.  Kaple Panny Marie byla postavena roku 1883».

Na webu Obce Zavlekov časem byly některé údaje opraveny, ale nikdo již nikdy neopraví další, z tohoto webu převzatá pojednání o historii vsi Plichtice. S podivem, ještě kalendář «Obce Pošumaví 2014», na jehož vydání se finančně podílel i OÚ Zavlekov, Plichtice jsou zde představeny jedním novodobým «aktuálním» fotem, zachycujícím místní kapličku s automobilem obce Zavlekov a popisem: «Kaple Panny Marie v Plichticích byla postavena v roce 1883. Tato vesnice je již připomínána v roce 1215». Obdivuhodný kalendář se dostal do každé domácnosti Obce Zavlekov a byl zřejmě inspirujícím pro uspořádání srazu rodáků v Plichticích dne 13.6.2015 u příležitosti «800 let od založení obce v roce 1215». Takovým «výročím» se nemůže honosit žádná ves ani městečko v nejširším okolí, natož Plichtice.

Pokusme se společně opravit tyto nepřesnosti: 

• zmínka o vsi Plichtice, založené již v roce 1215 je vyvrácena dále v pojednání "Historie plichtická".

• podle Berní ruly, v roce 1654 byl v Plichticích m.j.  i «osedlý» Jan Pulec, nikoliv rusky znějící Jan Pulev. Příjmení Pulec od svého okolí dostal poddaný, hospodařící na celku pozemků z poloviny a byl tak «půlcem». 

• v revolučním roce 1848 byl vydán prozatimní zákon o Zřízení místních, okresních a krajských obcí, budoucích územních samospráv a obec byla vyhlášena za základ státu. Od 1.1.1850 byla vrchnostenská správa nahrazena novými správními celky. Od tohoto data se Plichtice stávají politickou obcí s osadami Skránčice a Hnačov. Není tedy pravda, že vždy při volbách se sídlo obce  «stěhovalo» do jedné z těchto vsí. Osady Skránčice i Hnačov měly pouze zastoupení «představených»  v obci Plichtice. Až od roku 1910 mají Skránčice i Hnačov již vlastní samosprávy.

• v Plichticích je obecní křesťanská kaple od počátku zasvěcena sv. Janu Nepomuckému, nikoliv k Panně Marii a přehlédnout velký nápis na průčelí kaple Sv. Jane Nepomucký, oroduj za nás, může jen slepec.

Úsměvný je i pokus částečně zpracované rodové historie k I. setkání rodáků Plichtic dne 31.5.2008. Starousedlíků ve vsi žije jen necelých deset, ti nejstarší už mají krátkou paměť a rodová historie plichtická byla pro ně vždy vzdálená a nezajímavá. Proto poskytli «tvůrcům rodové historie» jen kusé a často nepravdivé informace.  Mladší potomky starousedlíků a nové obyvatele historie už vůbec nezajímá nebo je jen snobskou záležitostí. Presentují své rody jen za poslední léta, kdy představují pouze své děti a vnoučata a již ani neví, kdy se narodili rodiče, prarodiče. Zajímavé je, že o historii Plichtic a rodů se zajímají lidé z dalekých krajů, i ze zámoří (USA - p. Shon Edwards - rodokmen Kudrnů "od Adamů" z Plichtic), když jejich dávní předci odtud pocházeli. Několika jsem již poskytl jejich úplný rodokmen, nakonec někteří jsou rozhořčeni i zklamáni nad choulostivými skutečnostmi v životě svých předků. V Plichticích nemůže nikdo očekávat svůj původ v šlechtických předcích, všichni pocházejí z lidu prostého venkovského. Podle jedné současné největší «drbny» plichtické jsou na těchto stránkách «jen samé blbosti, které stejně nikoho nezajímají», prosím podobně smýšlející, aby nad stránkami zbytečně neztráceli čas. Rovněž historická negramotnost může být překážkou v četbě stránek. Pro omezený rozsah této webové stránky zde uvádím jen zkrácené představení mnou zpracované historie plichtické, včetně historie rodové.

V letošním roce 2011 uplynulo 600 let od PRVNÍHO písemného záznamu v roce 1411 o vsi PLICHTICE. Rok 1411 je pro PLICHTICE historickým a pokládá se za rok založení PLICHTIC.

Pokud bude někdo čerpat a šířit informace z tohoto mého zpracování, je podmínkou PÍSEMNÝ SOUHLAS AUTORA S UDÁNÍM ZDROJE !!!

V roce 2018 byla «ukradena» část pojednání o Přebořicích a objevila se doslovně na estránkách «Čejkovy a Zbynice - minulost ve fotografiích» v menu «Dvory nalžovského panství» !!!

Počátkem roku 2021 jsem po 10. letech převážnou část stránek, «díky» několika čtenářům, navždy ZNEPŘÍSTUPNIL ! ! !

Květen 2011                                                                     Karel Běloch

                                            ♣  ♣  ♣  ♣  ♣

Až tudy půjdeš, zastav se ...

Vydáme-li se ve stopách prastaré zemské cesty, t.zv. vídeňské, dnes státní silnicí Klatovsko - Horažďovickou (Domažlice - Třeboň), oběma směry, vždy na osmnáctém kilometru nás uvítá se starobylou zříceninou tvrze obec Zavlekov, dříve též Samlikau, Zamlekov, dnes s více jak stovkou domů. Odbočením do strmého kopce po šplhající štětované okresní silnici, na levé straně míjíme dominantu obce kostel Nejsvětější Trojice s hřbitovem a pokračujeme severní částí obce k Božím mukám, ve stínu čtyř košatých lip. Po zdolání kopce s příznačným názvem Vidřiduch se otevírá první panoramatický pohled na ves Plichtice, v pozadí s lesním masivem Velké hory (673 m n.v.), na níž od roku 1938 do roku 1965 stávala dřevěná 20 m vysoká zeměměřičská rozhledna. Pozůstatky původní velmi strmé vozové cesty do zmíněného kopce jsou ještě dnes v těchto místech patrné a jeho zdolání dávalo pěším, i dobytčím povozům  na duchu pořádně zabrat, proto Vidřiduch. Do roku 1964 lemovala silnici oboustranně třešňová alej, jejíž plody ochutnával snad každý, kdo tudy procházel, ale musela ustoupit rozvíjejícímu se automobilovému provozu; od zmíněného roku lemují silnici ve směru od Plichtic až do úseku Na půl cesty vysázené «černé topoly "Italica"», latin. Populus nigra "Italica". Do cíle cesty, téměř 2 km vzdálených Plichtic, nás zavede krajinou mezi políčky se vinoucí, od prosince roku 1973 již silnice s asfaltovým povrchem, když se propletla krajinou v místech zvaných Kozlovce s Kloudovou horou (606 m n.v.), v mnohých pojednáních i mapách nesprávně pojmenovaná jako hora Klondova. Pokračuje rovinatými loukami s místním názvem Hliniště, v dávných dobách vydatný zdroj hlíny k výstavbě domů ve vsi. Na louce s parcelním číslem 587, s příznačným názvem Na bahnité, bývala snad třímetrová mocnost podmáčené rašeliny, postrach pro všechny pastevce dobytka. Přes cestu procházející potůček, přivádějící vodu z levé strany lučin, dal název i místu přechodu cesty brodem Pod Brůdky a V Korytě. Místo to bylo obávané pro pěší, ale zejména pro těžké formanské koňské povozy, převážně s nákladem dřeva nebo výrobky kameníků. Povozy, jedoucí směrem od Plichtic, byly na toto nebezpečné místo upozorněni "dopravní značkou", kterou nese na spodní části velký kamenný kříž na vršku mezi chalupami čís. p. 22 a 34. Teprve s nově postavenou okresní silnicí v letech 1934 - 1937 se částečně regulovala voda a potůček překlenul kamenný můstek, ten byl v roce 1975 nahrazen mostem betonovým se zábradlím. Močál byl odvodněn téhož roku při rozsáhlém melioračním zásahu JZD Plichtice, včetně otevřené dlážděné stoky, dnes zdevastované náletem olšin a bříz. Voda z těchto míst je odváděna do povodí Vltavy.  V místě, kde se do silnice zprava připojuje polní cesta z Tužic byl v roce 1901 vztyčen "od chalupy čís. 27 U Klisarů", kamenný kříž.  Pohledem na pravou stranu svahu spatřujeme monumenty zemědělských staveb z let 1959 a pozdějších, tehdejšího Jednotného zemědělského družstva v Plichticích (JZD). Silnici v celé její délce ohraničovaly kamenné patníky, které byly postupně odstraněny. V místě pod vsí, kde ještě dnes je jich posledních 23 dochováno, lze uvidět značný výškový rozdíl původní cesty oproti silnici. Po zhruba 100 metrech v kopci za zatáčkou na úrovni chalup čís. p. 10 a 29 se loučíme se silnicí, když nás přivedla do Plichtic. Ve stopách staré cesty mezi Zavlekovem a Plichticemi byl v letech 1934 až 1937 postaven první úsek silnice Suchá - Velenovy a osázen byl třešňovými stromky. Druhý úsek silnice měl spojovat obec Zavlekov s osadou Suchá se zahájením výstavby v roce 1938, stejně tak třetí úsek měl spojit Plichtice s obcí Velenovy. Již vyprojektované pokračování v roce 1939 směrem na Velenovy nenávratně skončilo německým obsazením ČSR a následnou 2. světovou válkou.

Dávno předtím i Plichtice mohla protínat železniční dráha. Již v roce 1886 rodí se plány na železniční trať z Klatov přes Plánici až do Blatné a tak 7.11.1894 výnosem č. 125 764 c. k. Místodržitelství pro Království České v Praze uděleno k žádosti obce plánické povolení k provedení předběžných prací technických pro stavbu této místní dráhy. Místo toho byla dokončena koncem roku 1899 nová trať z Nepomuku přes Kasejovice do Blatné. V roce 1892 byl přijat další návrh s vybudováním dráhy jen z Nepomuku do Plánice.  Mezitím je podaná nová žádost k c.k. Místodržitelství Praha  dne 28.10.1895, vypracovaná městským notářem v Plánici Antonínem Maříkem, ohledně postavení nové lokálky tentokráte z OLŠAN (dnešní Pačejov) do PLÁNICE, k níž byl dán souhlas 1.4.1896. Tato lokální trať vedla by přes Velenovy směrem na PLICHTICE, se zastávkou v blízkosti Pohodnice. 13.11.1897 předložen byl však velkolepý generální projekt na stavbu dráhy Nepomuk přes Plánici do Klatov a odeslán byl do Vídně k schválení ministerstvem železnic. Obec plánická se zavázala přispět částkou 100 000 zlatých rakouského čísla. 24.9.1898 vídeňské ministerstvo železnic dalo souhlas jen k výstavbě z Klatov do Plánice. Projekt byl zadán inženýrské firmě Köhler a Raynal z Prahy. Do projektu se vmísila i firma B.J. Bruml z Klatov navrhující místo pohonu parního, pohon elektrický od firmy Křižík. Nádraží v Plánici podle všech projektů mělo být vystaveno na panském poli parc. č. 2260 v údolí pod někdejší Sokolovnou. Konečně i velké zasedání zástupců všech obcí okresu plánického bylo svoláno v r. 1911 do Plánice, ve věci postavení dráhy z Klatov přes Plánici a Polánku do Nepomuku, ale konšelé pláničtí se tomu návrhu bránili z obavy před vznikem požárů od jisker z lokomotivy. Všechny projekty nenávratně zmařeny byly blížící se Velkou válkou (1. světovou válkou) v r. 1914. Ve všech případech stavbu dráhy znemožnily jen a jen osobní zájmy vlivných jednotlivců. Všem projektům bránil i hrabě Eduard Taaffe z Panství Nalžovy, někdejší vídeňský ministerský předseda za císaře Františka Josefa. Obával se zejména odlivu pracovní síly i záboru jeho pozemků, spojených s výstavbou dráhy. Nejinak tomu bylo i v samotné Plánici a dalších místech.

Vítejte v Plichticích

Vítají nás první chalupy na jižním svahu, položené v místě zvaném V koutě. Velký památeční křesťanský kamenný kříž již odedávna býval místem modlitby a pokory a svými rameny směroval procesí poutníků do Nicova, Nepomuku i vzdálené Svaté Hory u Příbrami a zároveň nese výstražné upozornění pro formanské povozy, kdysi tudy s nákladem projíždějící. Spojovací cesta k rybníku Hnačovskému a do 2 km vzdáleného bývalého mlýna Bradavy, dnes součásti Skránčic, se v tomto místě ubírá směrem západním. Po několika desítkách metrů se před námi rozvinula prostorná rovinatá náves (574 m n.v.), do dnešní velikosti v roce 1959 upravená o část Ohrady parc. č. 28, kdy byla odstraněna původní kamenná zeď a prodloužena obecní kanalizace v délce 15 metrů. Úsek od bývalé hospody U Šenkýřů v čís. pop. 9 až po hasičské skladiště  období dešťů činilo tak blátivý, že mnozí návštěvníci šenku, většinou obuti v dřevácích, měli strastiplnou cestu do svých domovů. V prosinci roku 1971 byla nečekaně celá náves i s přilehlými cestami pokryta asfaltem, když na předvolební schůzi v Plichticích k volbám ve dnech 26. - 27.11.1971 bylo nastoleno ultimátum «buď asfalt, nebo nepůjdeme k volbám». Prostorné návsi vévodí obecní křesťanská kaple se zvonicí, zasvěcená Svatému Janu Nepomuckému, nikoliv Panně Marii, jak se nesprávně uvádí ve všech pojednáních o Plichticích. Na levé straně návsi je pak hasičské skladiště z roku 1907 s přístavbou autobusové čekárny v roce 1980. Rušivě působí  snad jen často přeplněné kontejnery s odpady. Při založení Plichtic v roce 1411, původní čtyři selské dvory a jedna chalupa bylo vystavěny na straně severozápadní podél návsi. Náves směrem jihovýchodním dala vzniku chalupám podružským  v části zvané V loužku, podle vydatných vodních pramenů. Na místě dvou obecních studní v těchto místech byla v roce 1950 zřízena nákladem obce plichtické velká krytá požární vodní nádrž, časem stala se vlivem nezodpovědného a nikým neřízeného svodu splaškových vod, znečištěnou fekální žumpou a dnes bohužel bohatě zásobuje vodou nejednu rekreační chalupu. Směrem severovýchodním přechází náves do novější části Plichtic, s přezdívkou Anenská ulice, protože snad ve všech chalupách zde vystavených, byly nositelky tohoto jména a výstavba chalup byla již situována uspořádaně. Kolem roku 1955 v podvečer se v «Anenské ulici» potkal v době masopustu se skupinkou na něj dorážejících maškar prchlivý a bázlivý František Vondryska z č.p. 25 "Krejčák" a ulici přejmenoval na «Raubířskou». Toto nové označení stalo se výstižným i pro nové obyvatele.   Převážná část nejstarších vesnických stavení získala přestavbami nový vzhled, s koncem 20. století se změnil i charakter dříve zemědělské vesnice na vesnici rekreační se zcela novým a odlišným obyvatelstvem. Některá obydlí navždy zanikla. Vesnice se na všech světových stranách od sedmdesátých let dvacátého století rozrůstala o rekreační chatové příbytky. 

Osídlení

I když první písemný záznam o Plichticích je datován rokem 1411, lze dovodit, že osídlení je starší. První obydlí byla založena na rovinaté náhorní plošině, dnešní návsi. Mylná je představa, že chalupy byly vystaveny v pořadí podle dnešních čísel popisných, ta byla poprvé přidělena až v roce 1770. Předtím k označení chalup sloužila «přezdívka», většinou podle charakterových i osobních vlastností jejího majitele. Užívání pevných příjmení stanovil až v roce 1786 císař Josef II. s tím, že jsou definitivní (žena se jmenuje podle muže a děti podle otce).  Jako první v Plichticích byl založen prostorově největší grunt Bielochovský, se staveními v rovném terénu. situovanými od severu k jihu, chráněnými tak před povětrností západní. Na dnešním dvoře byla vystavena později ještě jedna malá chalupa, časem zbourána. První osedlý, osobním jménem přezdíván «Běloch», nejspíše podle barvy vlasů a vousů, rod  pocházející ze Smolotel, kraje dnešní přehrady u zámku Orlík. Druhým, prostorově ale daleko menším vystaveným gruntem ve vsi byl Půlcovský, situovaný budovami již od západu k východu, postavenými ještě v rovinatém terénu.  Přezdívka «Půlec» vznikla podle původního osídlení dvěma gruntovníky, když každému patřila «půlka» gruntu. V nejnovějších pojednáních o Plichticích je nesprávně uváděno rusky znějící příjmení «Pulev». Dalším nepravdivým výmyslem je, že v místě tohoto gruntu stával kdysi klášter. V tom prostorově malém místě nenacházejí se žádné pozůstatky obvodového zdiva, připomínající rozlehlé klášterní stavby. Ves Plichtice v počátcích patřila pod klášter Nepomucký, kterému v roce 1144 daroval král Vladislav II. území o rozloze 42 000 hektarů. Třetím gruntem v řádě je Adamovský, budovami situovaný ve směru od západu k východu, s dvorem do prudkého svahu, rozlohou patří k menším. Než na tom místě byl založen selský grunt, je zde uváděn ještě v roce 1630 «Janek z chalupy». Čtvrtý grunt Karlíkovský  je z doby daleko pozdější, než tři dvory předcházející, rozlohou ale největší v Plichticích. Kadlíkem byl přezdíván člověk nevelký, menšího vzrůstu. V roce 1654 je dvůr Karlíkovský (Kadlíkovský) uváděn jako pustý (od r.1644 do r. 1655), zdá se, že právě v té době sem přišel z kraje Svojšic za Sušicí z německého prostředí i jakýsi «Němec». Když se v roce 1655 do dvora Karlíkovského zpět vrátili Karlíkové, nejspíše také z krajiny svojšické, nebylo jiného východiska, než vystavět nový, v pořadí pátý grunt plichtický Niemcovský. A tak se rozloha Karlíkovského gruntu následně zmenšila o nově vystavený grunt Niemcovský. Grunt Karlíkovský potom doznal zmenšení rozlohy ještě o dvě další nově vystavené chalupy podružské a to dnešní č.p. 3 "U Kočů",  a č.p.5 "U Chalupů". Šestým gruntem je někdy od roku 1650 Heikalovský, rod nově přicházející z lesnaté krajiny kolem Vítkovic za Plánicí. Starousedlíci plichtičtí novému osadníkovi dali přezdívku «Hejkal», snad právě podle prostředí, odkud přišel a později se stala i jeho osobním jménem. V době po válce «třicetileté» v roce 1648 bylo snahou vrchnosti zajištění pracovní síly, která by vrchnostenskou půdní držbu obdělávala. Proto nově přicházejícím osadníkům věnovala «za kup» gruntu ještě pozemek. Takové pozemky v Plichticích nesou název «Na Zakupu», od roku 1968 jsou zastavěny rekreačním objektem Tesly Praha - Karlín, a  v dávných dobách náležely právě ke gruntům Karlíkovskému, Niemcovskému a Heikalovskému. Sedmou v pořadí byla vystavena na jižním okraji návsi kolem roku 1665 «panská krčma» (dnes č.p. 9). Poslední osmá chalupa Dubanovská na návsi, rovněž panská (dnes č.p. 12) uzavřela výstavbu v prostoru návsi.

Od dávných dob obyvatelé Plichtic vysloužili si «přezdívku» plichtičtí «Divaři», zejména od sousedů velenovských (Šťaváků), nalžovských (Třepáků), tužických (Lucerny), hnačovských (Alpiček), plánických (Šosáků) i dalších.  Pro plichtické byla přezdívka příznačná tím, že ač všechno věděli, všemu se divili a jejich mottem bylo «dozvědět se ještě více, ale sám nic nepovědět». Jedna taková vševědkyně z Plichtic, provdaná do Tužic, nazývána byla pro téměř herecké vyjádřování údivu Diviznou. Tato vlastnost lidská přetrvala věky a ještě i v roce 2020 jsou «plichtičtí divaři» stále aktivní.  

Věkovitá lípa

Do zimy roku 1953 na návsi před kapličkou v Plichticích stávala památná statná lípa, která snad po více jak pět století svojí vůní vábila pilné včeličky, ale pod košatou korunu přilákala v podvečerním jarním i letím času besedníky, nejen z Plichtic. Procesím poutníků slavných nicovských poutí poskytovala při zastavení k modlitbě u kapličky osvěžující chládek a odpočinutí. Celý obvod lípy byl lemován velkými opracovanými kameny pro příjemné posezení a v nich vytesané monogramy skrývali nejednu lásku. Jen věkovitá lípa byla svědkem příběhů a osudů dávných časů plichtických. Poryv větru počátkem roku 1954 dokonal provždy dílo zkázy tohoto symbolu starých Plichtic a již tak stářím zbědované lípě sečetl její roky a nedopřál dalšího žití. Na věčnou paměť snad zbyly jen kameny, lemující lípu, ale i jejich tajemství navždy pohltila později budovaná obecní kanalisace. Dnes  můžeme starou lípu obdivovat jen díky několika dobovým fotografiím. 

Historie plichtická

Řídící učitel v Číhani Emanuel Prexler ve svém díle z r. 1902 «Samosprávný okres Plánický» na str. 52 m.j. uvádí, že «Plichtice připomínají se již roku 1215, po jméně Plcháč». Tato úvaha je z historického pohledu prvního osídlování zdejší krajiny nesmyslná. Připomeňme si trochu dějepisu, kdy tehdy lesnatá a močálovitá krajina neposkytovala vždy vhodné místo k obživě a osídlení, navíc všechna půda patřila panovníkovi. Kolonizace lesnatého Klatovska začíná s vládou knížete Vladislava II. (1140 - 1173), kdy Vladislav obdaroval půdou na Klatovsku nejprve ženský klášter benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě. Duchovní velkostatek teprve potom zakládal nové vsi, zpočátku jen v okolí Klatov. Brzy potom obdaroval půdou Vladislav II. i cisterciácký klášter na Zelené hoře u Nepomuku, založený r. 1144. Dar to byl štědrý, když klášter dostal do vínku území o rozloze cca 42 tis. hektarů, m.j. i krajinu, kde potom byly založeny i Plichtice. Na těchto územích potom postupně nabízejí obživu lidu vznikající šlechtická sídla hradů, hrádků i tvrzí a kolem nich vznikají teprve chalupy prvních osadníků. Tak např. historické prameny uvádějí založení města Klatov r. 1260, města Plzně r. 1295, městečka Plánice r. 1329, starobylého hradu Prácheň r. 1315, tvrzí v Těchonicích r. 1331, Zavlekově r. 1334, Němčicích r. 1360, Neprachovech r. 1364, Mířenicích r. 1383. V Plichticích nikde nebyla založena žádná taková tvrz a nejsou o ní žádné písemné zprávy ani archeologické pozůstatky, rovněž jméno Plcháč nepatřilo žádnému urozenému rodu té doby. Jak uvádí Prexler, Plichtice stojí ve středu nejsmutnější a nejchudší pahorkatiny a spisovatel Karel Klostermann v knize «Vypovězen» zdejší krajinu nazývá «Bohem zapomenutou». Ani v jedinečném díle historika Augusta Sedláčka (1843 - 1926) z r. 1908 «Místopisný slovník historický království Českého» není zmínka, že by součástí království Českého 11. století byly vsi Plichtice, Skránčice, Hnačov. Naproti tomu je zde zmíněna někdejší ves u Zavlekova Předbořice (dvůr Přebořice), jež do roku 1305 patřila ke statkům kláštera Svatojiřského a dále i ves u Slaného Plchov, připomínaná r. 1228 mezi statky kláštera sv. Jiří. Rok 1215 nelze tudíž spojovat se založením vsi PLICHTICE, vždyť v tom čase ještě nebyla osídlena žádná, i daleko úrodnější a strategicky významnější okolní osada.

Vycházejme proto z následujícícho nejpravděpodobnějšího výkladu. Z přípony -ice v názvu Plichtice lze historicky usuzovat jako o vsi lidí Plichtových. Historik Dr. Antonín Profous v knižním díle "Místní jména v Čechách" ves Plichtice spojuje se jménem Plichta (†1400) s přídomkem "ze Žerotína", podle hradu a obci Žerotín (Žirotín), poblíž města Louny. Založení hradu Žerotín se uvádí mezi léty 1250 - 1290 do doby Habarta ze Žerotína, jehož synové Jaroslav a Plichta bojovali po boku řádu německých rytířů v Prusku. Jejich potomci drželi hrad až do roku 1462. Jaroslav a Plichta stranili v době husitských válek  císaři Zikmundovi. Hrad byl následně v držení několika jiných majitelů. Za války třicetileté (1618-1648), zejména při vpádu švédských vojsk v roce 1639, byl hrad zdemolován a nikdy již nebyl obnoven. Dnes hrad připomínají jen dvě vysoké zdi, pozůstatek někdejších věží. Jméno Plichta s přídomkem ze Žerotína je zaneseno zejména v těchto starých zápisech majetkových:

rok 1357  Eywani Plichte -  Libri confirmationum I.  /str.39/, to je  Eywani Plichta - Kniha potvrzující z let 1354-1436, díl I. str. 39,

rok 1367  Plychta -  Decem registra censsum Bohemica  /str.30/, to je Plichta - Deset urbářů českých (urbář=kniha pro zápis držebností),

rok 1381  Habardus dictus Plichta de Zyrotin, armiger  - Soudní akta Konsistoře pražské II. díl /str.104/, to je Habart řečený ze Žerotína - rytíř,

rok 1411  Jaroslai et Plichte - Libri confirmationum VII.  /str.32/- to je Jaroslav a Plichta (bratři) - Kniha potvrzující z let 1354-1436, díl VII., str. 32,  

rok 1418 - 1437  Jaroslaus et Plichta de Zierotin - Religuiae tabularum terrae I. /str.106/- to je Jaroslav a Plichta ze Žerotína (bratři) - Pozůstatky desk

zemských Království Českého v roce 1541 na Pražském hradu pohořelých.

Při velkém požáru pražské Malé Strany a Hradčan 2.6.1541 shořel i všechen hradčanský archiv Desk zemských - Pozemkových knih české šlechty a tím i celá historie českých dějin.

Tolik k názvu vsi Plichtice, někdy uváděné i jako Plchtice, Plechtice, Plichtitz, Plichticenses, lid zdejší byl často hanlivě označován jako Plachťáci i plichtičtí Divaři.

Plichtice, ves 4,5 km jihovýchodně od Plánice, je ves PRVNĚ písemně doložená až v roce 1411, přestože osídlení vsi je asi starší. Z písemných doložení uvádím nejpodstatnější:

rok 1411  dali sú dvór v Zavlekomě, desátek ssutý obilný v Plchticzích k kaplanství v Zavlekomě - zápis v Libri erectionum archidioc. Prag IX L 9, to jest

zápis v Zřizovací knize Pražské diecéze o povinnosti odvádění desátků v obilí ke kapli v Zavlekově (zřízeno zvláštní kaplanství) - první písemné doložení,

rok 1551  uvázati se v dědiny zápisné k zámku Zelenohorze náležité - zápis v Deskách zemských větších DZ 86 B 24,

rok 1596  Planicze mčko ..... Hnacžow ..... Plchticze, to jest Plánice městečko, Hnačov, Plichtice - zápis v Deskách větších zemských DZ 171 A 12. V zápisu do Desk zemských větších, schraňovaných dnes v Národním archivu v Praze,  kniha 171 Kvatern památný stříbrný 1 (1.Silberner Gedenkquatern) Léta Páně Tisícího pětistého devadesátého šestého na outerý po Památce svatého Marka, je na stránce 14 vložena deset let stará smlouva: Létha od narození syna Božího Tisícího pětistého vosumdesátého čtvrtého v outerý den svatých Filipa a Jakuba apoštolů Božích (1.5.1584). Touto smlouvou Jiří ze Šternberka na Zelené hoře a Plánici, dělí toto panství po Ladislavu ze Šternberka Pánu otci mém nejmilejším dobré a chvály hodné paměti, na čtyři díly mezi své bratry.

První díl plánický byl touto smlouvou přikázán synovi Ferdinandu ze Šternberka, Pánu z panství zelenohorského, jemuž po zemřelém otci Ladislavovi tedy náleží, kromě prvního dílu na městečku Plánice, ještě celá řada dědin západně od Zelené hory u Nepomuku, včetně Plichtic.

Ves Plichtice, podle toho zápisu, tehdy čítala pět chalup, jejichž hospodáři měli v dědičném nájmu pozemky patřící Ferdinandovi, ve velikosti «tři lánů», to je cca dnešních 52 ha (1 lán = cca 17,26 ha).  Z takové výměry vyvstala povinnost pro pět plichtických poddanských chalup, každoročně odváděti pánovi na Plánici Ferdinandu ze Šternberka plat, zvaný «úrok», ve čtyřech termínech a to Svatojiřský, Svatohavelský, Svatojakubský a Vánoční. Vrchnostenský plat se odváděl z pěti chalup podle obdělávané výměry pozemků, vrchnostenskému Pánu na Plánici následovně :

• Mach Kozel (Matěj Bieloch): úroku Svatojiřského 20 grošů, Svatohavelského 20 grošů, Svatojakubského 33 grošů a 1 denár, Vánočního 33 grošů a 1 denár, dohromady za rok v přepočtu (1 kopa = 60 grošů míšenských) 2 kopy 46 grošů 2 denáry. Podle odváděného úroku činila výměra polí cca 14.5 ha.

• Mikuláš Pulec: úrok rozepsán stejně jako u prvého hospodáře a to 2 kopy 46 grošů 2 denáry. Odváděný úrok byl za výměru cca 14.5 ha polí.

• Matouš Pulec: úroku Svatojiřského 10 grošů, Svatohavelského 10 grošů, Svatojakubského 16 grošů 4 denáry, Vánočního 16 grošů 4 denáry, dohromady přepočtěno za rok 52 grošů 8 denárů. Odváděný úrok představoval obhospodařovanou výměru polí cca 7.1 ha.

• Jan Karlík: úroky stejné jako u Matouše Pulce, t.j. 52 grošů 8 denárů. Odváděný úrok se rovná obhospodařovaným cca 7.1 ha polí.

• Jan Němeček: úroku Svatojiřského 12 grošů, Svatohavelského 12 grošů, Svatojakubského 20 grošů 4 denáry, Vánočního 20 grošů 4 denáry,  dohromady přepočteno za rok 1 kopa 4 groše 8 denárů. Podle vyměřeného úroku bylo obhospodařováno asi 8.6 ha polí.

Celkem ves Plichtice povinnna byla každoročně svému vrchnostenskému Pánovi odvádět v peněžních kopách míšeňských 6 kop 20 grošů 28 denárů  na «úrocích» za celkových cca 51.8 ha obdělávaných vrchnostenských polí.

rok 1630   Dílčí cedule panství Dolní Lukavice z r. 1630,

rok 1654   Berní rula - Kraj Prácheňský - I. díl, svazek 27,

rok 1732   Zákupné smlouvy panství Lažany se záznamy o převzetí selských gruntů plichtických do«dědičného nájmu»,

rok 1769  Zápis gruntů neb živností selských a chalup podružských k panství Lažanskému v Gruntovní knize čís II., dílu prvého,

Podle rozsáhlého 15. dílného zpracování Augusta Sedláčka (1843 - 1926) «Hrady, zámky a tvrze království Českého», svazků IX. Zelená Hora a XI. Práchensko byly Plichtice odpradávna v držení kláštera na Zelené Hoře a Nepomuku, jehož panství bylo rozlohou tak obrovské, že tento duchovní velkostatek zasahoval směrem východním až po Mlázovy, Habartice, Plánicko, Číhaň, Volšany (Pačejov), Blovicko a velkou část Plzeňska na straně západní. Tuto písemně doloženou skutečnost někdo překroutil tak, že klášter byl v Plichticích, dokonce v místech, kde je číslo popisné 7 - U Půlců. Kdysi v pradávnu slavný a bohatý klášter, založený v lesnaté krajině již v roce 1144 cisterciáckými mnichy z Ebrachu v Německu, dnes připomínají již jen jeho zříceniny ve vsi Klášter pod zámkem Zelenou Horou. Ve své době klášter patřil svoji rozlohou a bohatstvím mezi největší a nejbohatější, zprvu církevní a později světský velkostatek. Na jaře roku 1420 rozvinuli pod Zelenou Horou vojenský tábor kališničtí bratři táborští pod Žižkou a 25.dubna toho roku klášter i s Horou Zelenou vypálili a tím navždy skončilo kdysi slavné církevní cisterciácké panství a přešlo do moci světské. Ještě předtím uprchli opat a mniši zpět do jejich původního působiště německého Ebrachu a vzali sebou všechny drahocenné věci. Husité Zelenou Horu a Nepomuk dlouho nedrželi, když je odtud vytlačil Bohuslav ze Švamberka, vyznáním katolík. Ještě v roce 1420 dal zapsat král Zikmund I. veškeré klášterství Bohuslavu a Hynku Krušinovi ze Švamberka. Švamberk (Krasíkov) je osada u Kokašic na Bezdružicku, nad níž se na srázné skále vypíná dnes již jen zřícenina hradu, podle erbu s bílou labutí zván Švamberk. V době husitských válek byl hrad střediskem katolické moci na Plzeňsku. Když bylo zboží opatství nepomuckého v držení Bohuslavově, založil snad na Zelené Hoře nad klášterem v roce 1443 hrad nový a bylo vyminuto, aby poddanému lidu nechal nový majitel jeho práva a zvyklosti a ponechal i osm původních mnichů, v čele s opatem Arnoltem, živořících z milosti nových zápisných držitelů. Ještě v roce 1560 drží mniši z bývalého bohatého klášterství jen dva pusté dvory s třemi vesnicemi. Zdá se, že ve zbytcích bývalého kláštera již nebydleli, protože na jeho místě již v XVI. století stála ves Klášter. Nový český pán na Nepomucku byl napřed horlivým přívržencem katolické strany, opustil krále Zikmunda I. a přestoupil na víru kališnickou a stal se významným hejtmanem táborským. Účasten byl mnoha bojů a v roce 1425 po těžkém zranění na Moravském Krumlově zemřel. Jako dědici podle zápisu krále bylo v roce 1436 vydáno celé zboží nepomucké jeho bratrovi Hynku Krušinovi ze Švamberka. Husité ve válečných taženích a z jejich náboženského zanícení a horlivosti působili velké škody na majetku i jmění. Na druhé straně i  přívrženci katolíků způsobili nedozírné škody na rozsáhlém církevním jmění, potřebného k jejich válečným tažením. Stranou nezůstaly ani kaple nicovská a kostel zborovský. Nepokojný Hynek Krušina loupeživými výpravami v širokém kraji nedělal dobré jméno svému náboženskému vyznání pod obojí. Sám král Jiří Poděbradský proto se svým vojskem přitáhl přes Plánici k Nepomuku a 8. června 1450 zplenil celý široký kraj. Hynek pak zemřel v roce 1454 a na krátkou dobu Hora Zelená přešla v majetek Koruny České. Někdy kolem roku 1464 Hynkův syn Bohuslav panství postupuje Zdeňkovi ze Šternberka. Název rodu Šternberků odvíjí se od hradu, založeného již roku 1242, strmího na skalnatém ostrohu a pod ním romantickém údolí řeky Sázavy, v dnešním Šternberku nad Sázavou (Český Šternberk). Zdeněk byl mužem s horlivostí k vyplenění kacířství v Čechách a vůdce české šlechty katolické v bojích  proti králi Jiřímu z Poděbrad. Bojovný Zdeněk činil válečné vpády do širokého kraje, od prostého lidu dřel peníze na úplatu vojska a celé Plzeňsko a Klatovsko zažívalo nesmírné válečné útrapy. Po smrti Zdeňkově v roce 1475 se rozdělili o statky čtyři bratři Jaroslav, Zdeslav, Jan a Jiří a jejich rody měly panství v držení až do roku 1536, kdy Zelenou Horu koupil Adam ze Šternberka, u prostého lidu oblíbený. Adam zemřel 6. února 1560 a o panství se rozdělili čtyři jeho synové Vilém, Zdeněk, Ladislav a Jan, všichni ze Šternberka. Postupně, po smrti Viléma bez potomků a v případě Zdeňka, který prodal svoji půlku Zelené Hory Jiříku z Kokořova a ten ji výměnou postoupil zpět do rukou Ladislavových, v tom času komorníka knížete Ferdinanda. Tak se vrátilo sloučené panství zelenohorské opět pod jednoho držitele Ladislava. Předtím držel bratr Ladislava Vilém, spolu s městečkem Plánicí a dalšími mnoha vesnicemi jižního Plzeňska, i polovinu zámku Zelené Hory, druhou půlku zámku držel Zdeněk, spolu s několika desítkami vsí Plzeňska. Třetí bratr nedostal sídla pro nedostatek místa na zámku, jeho díl čítal městečko Nepomuk a řadu vsí a dvorů na Myslívsku. Čtvrtý Jan měl přiděleno Konopiště.

Majitel celého panství zelenohorského Ladislav byl dobrým a laskavým hospodářem, když pak zemřel v roce 1566. Vdova po Ladislavovi Kateřina z Lokšan se provdala za Jiříka Popela z Lobkovic a panství na Zelené Hoře bylo opět dne 1. května 1584 rozděleno mezi pozůstalé Ladislavovy čtyři syny. Nejstarší Jiřík dostal první díl, když spravoval i díl druhý za na rozumu poraženého bratra Ondřeje. Třetí syn Ferdinand dostal kromě prvního dílu na městečku Plánice, ještě dědiny Zborovy, Lovčice, Křížovice, Loužnou Strážovice, Hnačov, Plchtice, Pečetín a Chrást, Bolešiny, Vracovy a Kroměždice. Sídlem Ferdinanda stalo se městečko Plánice. Lacek (Ladislav), jako čtvrtý syn obdržel druhý díl Plánice, dále pak Kvasetice, Zdebořice, Číhaň, Lukoviště, Kocourov, Bystré, Kvaslice, Habartice, Pláničku, Zbyslav, Újezdo, Struhadlo, Kratice, Bližanovy a Neurazy. Rod Šternberků nato provázely rodinné tragédie. Ferdinand, m.j. i držitel Plchtic, v roce 1590 propadl šílenství a brzy potom zemřel. Jiřík rovněž po pádu s koně zemřel na sražený vaz. Došlo opět k dělení statku otcovského a zemský soud roku 1594 přiřkl Zelenou Horu sestře Jiříkově Marii, když i ona spravovala díl Ondřejův. Těchto rodinných tragédií využil Ladislav a postupně na sebe strhl panování nad všemi díly zelenohorského zboží, kromě dílu sestry Marie. Prameny uvádějí, že Ladislav (Lacek) kolem roku 1606 již nebyl svéprávným. Byl velmi špatným hospodářem na zelenohorském panství a po jeho smrti zůstalo mnoho dluhů.

V Deskách zemských 171, Kvatern památný stříbrný 1 od roku 1596 do 1597 (1. Silberner Gedenkquatern) je popsáno i tehdejší panské sídlo Ferdinanda pod Plánicí v starobylé tvrzi Kratice: «Předkem nejprve k tomuto třetímu dílu přiděluji v tvrzi na Plánici světnici klenutou i s sklepem při ní sklenutým, kteráž postavena jest nad kuchyní, též druhou světnici, kteráž sluje kamenná s kuchyňkou, síní před světnicí, s sklepem sklenutým naproti tej světnici, výš sklep zadní dolejší, do něhož se z kuchyně jde, komoře slove v spižírny pod velikou dřevěnou světnicí». Na tom místě starou kratickou tvrz ještě dnes připomíná už jen stavba sýpky.

Ještě v roce 1601 odprodal Ladislav ze Šternberka ze svého zboží mj. Plchtice, Hnačov a mnoho dalších vsí novému majiteli Friedrichovi (Bedřichovi), synovi po tehdejším majiteli nalžovského panství Karlu Švihovskému z Riesenberka a na Přešticích a tím skončilo skoro 170.  leté panství rodu Šternberků i nad vsí Plichtice. Tento starobylý rod je hlavní pošlostí Švihovských z hradu Rýzenberka, hradu u Nové Kdyně, dnes jen zříceniny na nádvoří vsi Podzámčí (Riesenberg) na Domažlicku, jenž byl roku 1641 od Švédů vytlučen, opuštěn nadobro. Zmíněný Friedrich (Bedřich)  Švihovský, vstřícnější k poddaným, v roce 1601 drží tyto statky: NALŽOVY, Hory Stříbrné, Neprachovy, Těchonice, Radice, Žďár, Velenovy, Ústaleč, Mladice, Tužice, Buršice, Zahrádku, Letovy, Hradešice, Černíč, Měřenice, Sedlečko a od Šternberka koupil za 11 000 kop bílých grošů Strážovice, Plchtice a Hnadčov s rybníkem, roku 1602 rybník Hnáň pod Zavlekovem, roku 1615 Lažany a roku 1623 Čejkovy. Bedřich Švihovský v roce 1618 při pražských událostech před "Bílou Horou", ač katolík, byl jmenován členem direktoria a po Ferdinandově zvolení králem, jej ujistil svojí náklonností a oddaností, aby nebyl nijak trestán ani pokutován za své náboženské vyznání. Bedřich zemřel na konci roku 1629, když někdy je uváděn i rok 1635, ve shodě s malovaným erbem na okně kostela v Hradešicích, místem jeho posledního odpočinutí. Po něm zůstavivší dva synové Petr Vok Švihovský a Ferdinand Václav Švihovský, oba řečení z Ryzmberka, se o statky otce dělí, podle «kšaftu» (závěti) 10. ledna 1630, když Ferdinand Václav Švihovský obdržel panství Nalžovské a Petr Vok Švihovský dostal dvě tvrze s poplužními dvory, a to Příchovice a Lažany, město Přeštice a 14 vsí: Pohorsko, Příchovice, Žerovice, Radkovice, Kucíny, Týniště, Defurovy Lažany, Nekvasovy, Kvášňovice, Velenovy, Radice, Žďár, Plichtice a Hnačov. Podle Dílčí cedule panství Dolní Lukavice z roku 1630 náleží tento všechen majetek ke tvrzi příchovské Lažanům, pod panství Petra Voka Švihovského z Ryzmberka. Plichtice obývalo tehdy 5 osedlých a jeden chalupník, od nichž vrchnosti plynula ročně "jen" peněžní renta - svatojiřský a svatohavelský úrok (24.4. a 16.10) v sumě 2 kop 24 grošů míšeňských, a na sv. Jakuba (25.7.) a na Vánoce rovněž po 2 kopách míšeňských, chalupník neplatil nic. Statek Lažany, dříve hejtmanství Strakonice, fara Kvášňovice,  je připomínán již ve XIV. století, kdy zde bylo vladyčí sedění, při němž později byla vystavena tvrz, na níž v XV. století seděli předkové Lažanských z Bukové.  V roce 1654 drží  statek LAŽANY pán pan Ferdinand Václav Švihovský z Ryzmberka, k jehož statku vrchnostensky patří sedm vsí: Lažany, Žďáro, Plechtice, Kvášňovice, Nekvasovice, Velenovy a Hnačová, jejichž správním územím, kromě Hnačova, byl kraj Prácheňský se sídlem v Písku. Hnačov z kraje Plzeňského přešel roku 1658 trvale pod panství Plánické.

• Podle 35. Artikulí k soudu z roku 1650 Vrchnost si předně (za prvé) vymiňuje aby «Jedna každá osoba přísežní i rychtář a sumou v jakýkoliv povinnosti by byl učiníce povinnost svou Pánu Bohu všemohoucímu a z Boží Milosti Pánu panu svému, v povolání svém věrně a náležitě se chovat, duši svou, nejdražší klenot nezavazoval a tudy hněv Boží hrozný, pokutu zde časnou a potom věcnou na sobě nevedl nebo příkladové mnozí jsou pak přístupní přísahy své a Pán Bůh těžce pokutovati a trestati ráčí». Druhá artikule praví, aby «V bázni Boží každý hospodář v příbytku svém s manželkou, dítkami, i s čeládkou živi byli, před jídlem, po jídle, ráno a na noc dítky a čeládku k tomu měli, aby skroušeným srdcem spolu s nimi se modlili a z přijatých dobrodinní Pánu Bohu děkovali a za požehnání pracem jich žádali». V Artikuli k soudu čtvrté Vrchnost na svých poddaných požaduje, aby «Zlořečení, lary, hromování, sakramentování, oplzlých řečí mluvení nemá žádný v svém domu, jak dětem, čeládce, tak i podruhům strpěti, rychtář na to bedlivou péči míti má, aby se v přástkách, na nichž čerti vrkoče jarmarky a o panenství jarmarky držívá, i v jinších schůzkách taková zla vítězí, dle složené přísahy kazili a v nic obraceli». Pátá Artikule k soudu na poddaných žádá, aby «Čáry, kouzla a všelijaké ďábelské nástroje, které se jakkoliv buď lstím zakopávaným neb jakkoliv jináče drží a skrze to lidem i hovadům se škody, to se jednomu každému pod hrdlem trestá a bez milosti zapovídá na kohokoliv uznáno bude». Osmnáctá Artikule k soudu poddané nabádá «Smilstvo, cizoložstvo, mordy, loupeže, pálení, to se jednomu každému pod potrestáním na hrdle zapovídá». 23. Soudní artikule praví «Každý, věda v jistém a konečném od rychtáře sobě oznámením Jeho Milosti Pánu v jakémkoliv poručení, to s ochotností bez dalšího odporování, broukání vykonati se má, rychtáře každý poslušen býti má, což by kdykoliv slovem a jménem Jeho Milosti Pána anebo Pana hejtmana, kterému rozkázal to bez vejmluvy aby vykonal a přiměl a nechtěl-li by učiniti každý, rychtář takového radou trestati nebo ho na zámek před Pana hejtmana postaviti». (Poznámka: V 16. a 17. století každá Vrchnost měla na panství (zámku) zemědělského ředitele, t.zv. hejtmana nad Panstvím. Následující 24. Artikule k soudu požaduje, aby «Rychtáře a starší, aby lidé obecní v poctivosti je měli, soudem jich nepohrdali, než co by oni rozsoudili a za spravedlivé uznali, aby každý zdržel a zachoval, naproti pak tomu rychtář podle svých přísah a povinností spravedlivě jednomu každému činiti má a povinnen jest tak, aby duší svých nezavedli a naše pokuty časně i věcně nevedly». 25. Soudní artikule přikazuje, aby «Žádný na rychtáře aneb komuž by právo poručeno bylo si volně sahati k zbrani se postavovati nemá, buď na poli neb kdekoliv jinde, pod ztracením ruky pravé, podle vyměření právního».

• Dnes úsměvná je 35. Artikule k soudu, kterou Vrchnost na svých poddaných vyžadovat má a to je «Patero "P", potřebné každému muži, manželu a otci: Na ženské osobě  se žádá, má-li býti dokonalou manželkou, matkou a hospodyní, aby měla patero "P", i má totiž býti Poctivá, Pobožná, Pokorná, Pracovitá a Poslušná a jako přídavkem požadují se ještě dvě "P", má totiž býti také pěkná a peněžitá. Hoši drazí neberte si takovou, která nemá patero "P", neboť bez nich by vám přinesla budoucí manželka do domů snad i ovce. Na ty poslední dvě "P" tolik nehleďte, má-li je, je dobře nemá-li je taky dobře, t.j. bez těchto dvou posledních "P" může váš stav manželský býti slastný, bez těch prvních ale «nikdy». Co si ta Milostivá Vrchnost na své poddané ještě nevymyslela?

                                           ♣ ♣ ♣ ♣

V 18. století, v roce 1723, statek lažanský od hraběnky von Götzen koupil Johan Nepomuk Ferdinand, říšský hrabě Desfours z Mont et Athienville (Francie). Hrabě Desfours v roce 1731 ještě přikoupil statek Hrádek (u Sušice) a roku 1738 získal též Velhartice. Jan Nepomuk Ferdinand Desfours přesídlil z Lažan na zámek v Hrádku, který potom se stal sídlem vrchního úřadu pro všechny tři statky. Samotná správa statků však zůstala jak v Lažanech, tak ve Hrádku i Velharticích.

JOHAN Nepomuk Ferdinand Des Fours se narodil 14.7.1699 v Praze rodičům Des Fours Wenzel Matthias Josef a Hartmann Jasných Stone Polyxena (Filipina) Elisabeth a oženil se 31.10.1723 v Praze se s Stubíkovou z Königsteina Annou Frances (nar. 29.4.1704 Praha, zemř. 11.10.1774 Praha). Jejich manželství bylo bezdětné. Jak zachycuje matrika fary ve Zbynicích, dne 24.2.1757 ve věku 58 roků na zámku hrádeckém zemřel «Pán pan Joannes Ferdinandus hrabě Desfours de Mont et Adienwille, pán na Hrádku, Lažanech, Mokrosuku a Velharticích». Pohřben byl 28. února v kryptě rodiny Desfours v kostele Zvěstování P. Marie ve Zbynicích.

Po smrti Jana Ferdinanda všechny statky zdědil synovec jeho  Fridrich, svaté římské říše hrabě Des Fours z Mont a Athienville, její Císařské a Královské Výsosti a Milosti, skutečný komorník též králův, Komorního a Berního soudu přísedící v Království Českém, dědičný pán na Hrádku (u Sušice), Velharticích, Lažanech (nyní Defurových), Tmani a Louníně (v okrese Beroun poblíž Hořovic). Hrabě Fridrich Desfours byl skutečným komorníkem císaře Josefa II. Panství Lažanské potom nadále spravují říšská hrabata Desfours de Mont a Adienville, po nichž v roce 1872 dostaly Lažany přívlastek Defurovy. Noví majitelé provedli barokní přestavbu zámku v Lažanech a nově i výstavbu kaple sv. Antonína Paduánského.

FRIEDRICH Des Fours (česky Bedřich) se jako druhorozený narodil 29.7. 1731 ve Vassarut rodičům Des Fours Joachim Maximilian Josef a Lamotte de Frintrop Carolina (Charlota). Oženil se 27.4.1759  s Marií Annou Mitrovskou z Nemyšl (nar. 18.12.1736 Košice), dcerou Mitrovských z Nemyšle Jana Nepomuckého a Blankovské z Dorušic Marie Kazimíra.  Matrika fary Zbynice zapsala, že dne 4. ledna 1814 zemřel na zámku v Hrádku č. 1 «Vysoce urozený Pán pan Fridrich svaté římské říše hrabě Desfours de Mont a Adienville, císařský a královský skutečný komorník, Pán nad statky Hrádek, Mokrosuk, Lažany a Velhartice», stár 82 roků starostí (věkem). Pohřben byl při chrámu kostela ve Zbynicích v hraběcí rodinné kryptě. Dne 27.3.1799 na zámku v Hrádku č. 1 zemřela manželka Friedricha Des Fours «Vysoce urozená Paní, paní Anna svaté římské říše hraběnka Des Fours, rozená baronka Mitrovská z Nemyšel, paní manželka Vysoce urozeného Pána pana Fridricha svaté římské říše hrabě Des Fours de Mont et Athienville, císařského královského komorníka, Pána na Hrádku, Velharticích, Lažanech, Tmani a Louníně» . Hraběnka zemřela ve věku 63 roků na auszehrung (plicní tuberkulosa) a pohřbena byla v hraběcí rodinné kryptě při kostele Zvěstování P. Marie ve Zbynicích.

Dědičkou statku Defurovy Lažany stala se potom Friedrichova dcera Maria ALOISIA Walburga, hraběnka Brechainville, roz. Desfours, nar. 26.6.1767, provdaná 8.6.1784 za Louis hrabě de Brechainville (nar. 1729, zemř. 2.10.1799 v Praze). Hraběnka Aloisie Brechainville zemřela v horečce 6.7.1822 ve věku 55 roků na zámku v Lažanech č. 1 a pohřbena byla v kryptě hrobky na hřbitově při kostele sv. Bartoloměje v Kvášňovicích. Statky Hrádek, Mokrosuky a Velhartice z pozůstalosti Fridricha Desfours zdědila Aloisina sestra. Po hraběnce Aloisii Brechainville stala se univerzální dědičkou statku Lažany Karolina Peithnerová z Lichtenfelsu, od níž statek koupil Václav, rytíř Bechyně z Lažan. Jak zaznamenává matrika fary Kvášňovice, 2. května 1829 na zámku v Lažanech č. 1 zemřel ve věku 27 a 1/2 roku na nervenfieber (tyfus) Pan Václav Bechyně rytíř z Lažan, pán statku zdejšího Lažan des Fours a pohřben byl na hřbitově při kostele sv. Bartoloměje v Kvášňovicích.

Po smrti Václava Bechyně pozůstalost přešla na jeho děti, sirotky a 13. ledna 1831 Lažany ve veřejné dražbě získal s nejvyšší nabídkou hrabě František Boos-Waldeck, majitel nedalekého panství Oselec. Hrabě Boos zu Waldeck et Montfort, celým jménem Franz Anton Joseph se narodil 21.8.1802 v Koblenz (dnešní Německo) a zemřel 11.4.1887 v Praze. Statek Lažany připojil k statku Oselce s rozlehlým barokním zámkem a parkem a stal se tak vrchnostenským pánem dvanácti vsí: Oselec (Woselec, Weselec), Kotauň, Řesanice, Černice, Maňovice, Smolivec Starý, Lažany, Kwasňovice, Nekwasov, Žďár s novou vsí Radice, Welenow se samotou pod Horou (mlýn Podhora) a Plichtice (Plchtice). Hrabě František Boos Waldeck stal se i patronem fary kvášňovické a v roce 1846 nechal postavit při kostele sv. Bartoloměje v Kvášňovicích rodinnou hrobku Boos Waldecků s hrobní kaplí sv. Evžena. Z kvášňovické hraběcí hrobky Boos Waldeck při kostele sv. Bartoloměje, bylo s církevním a politickým povolením «od Strakonic», do kostela Narození P. Marie v Kotouni přenešeno šest «mrtvol» tohoto rodu. Stalo se tak 14.8.1873 a nově spočinuli v kostele kotouňském: Kliment, Johana, Antonín, Karel, Eugen a Theresia, všichni s hraběcím titulem Boos Waldeck.

Podle smlouvy z 20. července 1869 byly Defurovy Lažany znovu odděleny od sloučených statků Oselce a Lažany jako samostatný velkostatek připsán byl na Viktora Boos Waldeck, (syna Františka Boos Waldeck). Viktor, celým jménem Viktor Ladislav Klemens Franz Johan hrabě Boos - Waldeck a narodil se 23.2.1840 v Praze a zemřel 6.7.1916 v Oselcích. Tento Viktor Boos Waldeck později zdědil i statek Oselce. Jak uvádí matriční knihy fary Kvášňovice, «Vysoce urozený Pán VIKTOR hrabě Boos Waldeck a Montfort, c. k. komoří, Pán na Lažanech Desfoursových», byl synem «Vysoce urozeného pána FRANTIŠKA hraběte Boos - Waldeck, c. k. komořího, Pána na Voselcích a ve Starém Smolivci» a matky «Vysoce urozené Paní matky Teresie, rodilé Györy Radvány na Perkatu v Uhrách». Hrabě VIKTOR (*1840) měl za manželku od roku 1869 «Vysoce urozenou Paní Elviru *25.1.1850 ve Waidheimu, šlechtičnu Malovec z Malovic a Kosoř, jejímž otcem byl Vysoce urozený Pán Arnošt, svobodný Pán Malovec z Malovic a Kosoř, c. k. komořího a c. k. rytmistra, Pána na Waldheimu v Čechách a matkou Vysoce urozená paní Elvira rodilá hraběnka Stomm, dáma hvězdného kříže». Na zámku v Oselcích čís. 1 se z manželství narodily a v matrice fary Kotouň zapsány jsou děti: • Arnošt František Ladislav Jan Viktor *21.8.1870 (†19.4.1886) • Viktor Gustav Eduard Hubert *7.11.1871, oddán 31.1.1924 v Biskupicích při Bratislavě s Marií Stillfriedovou nar. 12.9.1890 ve Vizovicích • Helena Johana Teresie Elvira *22.5.1873  • Reinhold Klement Antonín Leopold Hubert *14.8.1876 • František Josef Arnošt *10.9.1878 • Eduard Zdenko Ernest Mario *11.2.1881 (†1.5.1901) • Maria Teresia *18.5.1882, provd. 24.8.1910 za Františka ze Sprinzensteinu • Ernestina hraběnka Boos z Waldecku *10.10.1883, provd. 1.2.1917 za Josefa ze Spiegelfeldu • Elvira hraběnka Boos z Waldecku *20.5.1885, provd. 14.9.1909 za Hugo Obauera. 

Hrabě Viktor Boos - Waldeck přátelil se s obrozenci českými a je známo jeho přátelství s Jaroslavem Vrchlickým. V roce 1885 - 1891 měl statkář Viktor Boos - Waldeck bydliště v Oselcích. Posledním z majitelů zámku a dvora Oselce byl Viktorův syn Viktor (7.11.1871 Oselce - 24.2. 1973, 102 let, Hohenburg), ženatý 31.1.1924 s Marií Annou, zvanou Mariette (12.9.1890 Vizovice - 6.8.1968, 77 let, Hohenburg), hraběnkou z panství Vizovice. Ve Sčítání lidu roku 1910 jsou na zámku v Oselcích, jako majitelé důchodů, uvedeni:  spisovatel a překladatel Viktor, hrabě z Waldecku a Montfortu nar. 23.2.1840, jeho manželka hraběnka Elvira nar. 25.1.1850, dcera hraběnka Arnoštka nar. 10.10.1883 v Oselcích a dcera hraběnka Helena nar. 22.5.1873 v Oselcích, dáma Ústavu šlechtičen na Hradčanech v Praze.  Viktor vlastnil Oselce do konce druhé světové války roku 1945. Podle «Rozhodnutí rady obnoveného Okresního národního výboru ve Strakonicích ze dne 21.3.1947 byl celý Viktorův majetek v Oselcích československým státem zkonfiskován.

Na vrchnostenském statku v Lažanech Defurových se po Viktoru Boos Waldeck vystřídalo několik majitelů. V roce 1897 celý statek i se zámkem v dražbě koupil Leopold Singer a ještě téhož roku jej prodal Karlu a Augustě Wankovým z Plzně, kteří velkostatek rozšířili a zámku dali nynější podobu. V roce 1925 se novým majitelem stává Ing. Karel Kysela, předcházející pozemková reforma z 202 ha rozparcelovala pouze 8 ha. V roce 1940 Karel Kysela statek prodal rodině Dr. Ing. Otokara Kruliše - Randy. V poválečných letech po roce 1945 byl celý majetek velkostatku Lažany Defurovy československým státem konfiskován a 31. května 1949 byl zámek s přilehlými budovami předán Československým státním statkům a později od roku 1952 byl na zámku v Lažanech první ročník dvouleté Učňovské školy zemědělské s jednou učebnou a internátem, v Horažďovicích předměstí (Babinech) byl pak ročník druhý. Ve školním roce 1958/1959 byl ředitelem učňovské školy zemědělské «soudruh» Vladimír Drha, učitelem Bohumil Kovařík ze Zdebořic. 1.10.1958 převzalo místní JZD v Defurových Lažanech všechny pozemky bývalého školního statku (120 ha). Pro nedostatek žáků vyučovalo se v Lažanech do prázdnin, t.j. do 5. července 1965. Od září téhož roku byla UŠZ přemístěna do Horažďovic. V roce 1992 v rámci restituce byl zámek vrácen potomkům posledních majitelů. Od roku 2003 je již zcela zdevastovaný zámek v Defurových Lažanech v majetku italské společnosti Sebastiano. V historii držby lažanského vrchnostenského statku se potvrdilo od pradávna známé «Všechna sláva polní tráva».

Poslední vrchnost, sídlem již v Oselcích, vzdálených na 17 km od Plichtic, příliš sužovala své poddané až do zrušení roboty.  Zcela zásadním reformním prvkem v českých zemích byl zákon o zrušení roboty ze 6. září 1848, kterým se ruší poddanství a všechna práva vrchnosti nad poddanými, jejich půda byla složitým vyvazovacím procesem zbavena břemen. Tento proces se stal revolučním s chaotickými prvky rozkrádání a drancování všeho vrchnostenského, ale ve skutečnosti předešlý stav trval ještě celé desetiletí. Tak skončilo i pro Plichtice téměř 250leté období vrchnostenského panování Lažanů z rodu Švihovských i Des Foursů, z Francie pocházejících.

Kaplička

Obecní kaplička na návsi v Plichticích byla vystavena někdy kolem roku 1880. Protokol ze zakládání nové knihy pozemkové pro katastrální obec Plchtice z 12.7.1882 uvádí stavební parcelu čís. 35 v Plichticích, na níž kaplička stojí. Kamenný kříž před kapličkou nese letopočet 1856. Kaplička je od samého počátku zasvěcena sv. Janu Nepomuckému, s nápisem Svatý Jane Nepomucký, oroduj za nás. Všude je však z webových stránek Obce Zavlekov nesmyslně uváděno zasvěcení kapličky k Panně Marii. K této nejvýše postavené svaté byly vysvěcovány jen nejvýznamnější kostelní stavby,  jako je např. kostel v Nicově a její jméno nemohla nést bezvýznamná vesnická kaplička.  Zvony odpradávna vyprovázejí lidstvo od kolébky až do hrobu. První zvon na kapličce byl rekvírován pro válečné účely v roce 1917, druhý pak v roce 1942. Nový a dosud poslední zvon byl vyroben známou zvonařskou dílnou Manoušek v České u Brna (pozn. obec Česká je na silnici Svitavy - Brno) a nese letopočet L.P. 1948 s nápisem: K chvále Boží volám Vás, slyšte rádi vždy můj hlas - L.P. 1948 - Manoušek Česká u Brna. Zvon byl vysvěcen v neděli 27. srpna 1950 a po nepříliš zbožném kmotrovi nese jméno «Emanuel». Kapitulním Biskupským Ordinariátem v Českých Budějovicích byla Listinou udělena plná moc a dovolení (Licence), aby ve veřejné kapli sv. Jana Nepomuckého v Plichticích, slušně zařízené a z obecního užívání vyňaté, když by tím netrpěl řád bohoslužebný ve farním kostele, ve všední dny a o poutní slavnosti v neděli po svátku sv. Jana Nepomuckého, mohl kterýkoliv kněz řádně vysvěcený a aprobovaný, nestižený žádnou bránící církevní censurou, nikoli však kněz potulný, s povolením faráře v Nicově, sloužiti mši svatou na oltáři, upraveném dle liturgických předpisů. I stalo se, že z horlivé iniciativy jedné plichtické nábožné báby, kaple byla po 135. letech «znesvěcena», když v neděli 3.8.2014 byla tady konána jiná, než katolická mše, bylo to setkání nějaké sekty. Tak se stalo tradicí, že se svátkem sv. Jana Nepomuckého (16.5.) je slavena pouť plichtická, druhá pouť (malá 4.7.) ve farním kostele nicovském a konečně třetí pouť (velká 8.9.) rovněž v kostele  Nicov. K velkým procesím poutníků ze Zbynic, Hor Stříbrných i Zavlekova, do poutního kostela v Nicově, se v Plichticích připojili místní s vyzdobeným «trůnem se sochou P. Marie» a pokračovali jako jedno velké procesí  do téměř 4 km vzdáleného Nicova. Naposledy tak tomu bylo ještě po roce 1950. Každoročně po celý měsíc květen bývala kaplička dějištěm večerních růžencových modliteb. Poslední cestě na hřbitov nicovský předcházelo rozloučení před kapličkou se  zemřelými plichtickými občany. Po staletí poslední službu zemřelým sousedům, přátelům i nepřátelům poskytoval dvůr Bělochů a dvůr Adamů, když zemřelé odvezli jejich koně na voze do Nicova. Dvůr Karlíků ani Hejkalů pospolitost sousedskou ve vsi opomíjel a takovou poslední službu nikdy nikomu nepopřál. K dlouholetým zvoníkům plichtickým, se zvoněním ranním, poledním i večerním, patřila do r. 1960 Anna Přerostová z č.p. 17 - U Přibylů, Eleonora Kudrnová z č.p. 18 - U Pastušků, Marie Karlíková z č.p. 7 - U Pulců, Anna Karlíková z č.p. 35 - U Čurandů, zatím posledním pouze s poledním zvoněním je chalupář Jiří Pohanka z č.p. 17 - U Přibylů. Jako odměna za  zvonění jim byla přidělována od obce loučka «V dálkách» parc. č. 414, zvaná «Zvoníček».  V roce 1971 byla provedena rozsáhlá oprava kapličky, kdy byla nahrazena původní krytina z pálených tašek krytinou plechovou, nově byla oplechována věžička, původní cihlová dlažba byla překryta dlaždicemi, bylo provedeno oplocení záhonů kapličky před poškozováním drůbeží, v té době ještě v hojném počtu, volně po vsi pobíhající. Karel Běloch připravil skleněnou lahev s několika málo dokumenty, která byla uložena do «makovice» věžičky na kapličce.  Při východní straně venku bylo objeveno dosti hluboko v zemi vyhašené vápno z doby výstavby, které mělo sloužit pro opravy budoucí. Klempířské práce provedli Hanzlík a Kanta z firmy Drobné provozovny Města Plánice, ostatní práce pak svépomocně. Oprava byla hrazena z prostředků MNV Zavlekov a JZD Plichtice, částečně i z veřejné sbírky v obci (vybráno bylo 1345 Kčs, vydání 605 Kčs, zbytek byl předán hasičskému sboru). Do sbírky, kterou zorganizoval Karel Běloch, přispěl podle svých možností každý občan Plichtic jen zanedbatelnou částkou 50 - 100 Kčs, pouze jedna početná rodina z Plzně tvrdě odmítla s tím, že vyznávají jinou víru. Sbírka měla pokračovat na zamýšlenou instalaci systému elektrického vyzvánění, ale po zkušenosti z prvně vybrané malé částky, bylo od tohoto záměru upuštěno. 

Kostel

farní Narození Panny Marie v Nicově  byl vystaven v létech 1717 - 1726, vysvěcen byl 17. září 1730 a stal se slavným poutním kostelem, jehož stavitelem byl Kilián Ignác Dienzenhofer. Předtím na jeho místě ode dávna stávala stará kaple. Plichtice po dlouhá staletí byly přifařeny k faře plánické, od roku 1799 byla zřízena localita v Nicově. Zápis faráře plánického a zborovského Wácslawa Wojtěcha Kellerga L.P. 1658 v matriční knize fary plánické uvádí na str. 69: K záduší niczowskému léta 1658  Narození Blahoslavené Panny Marie - přináležející  dědiny zaznamenané jsou takto: následuje výčet peněžních i naturálních povinností ke kostelu. Z Misálu pražského, přináležejícího k záduší nicovskému, «podtrženo» toto zaznamenání: Tyto vesnice, přináležející k «záduší Matky Boží v Nicově», ode svatby faráři plánickému platit mají: ves Lovčice (9 hospodářů), ves Hnačov (5 hospodářů), wes Plichticze: Jíra Němecz, Martin Pulecz, Bílej (pozn. Běloch), Kadlík, Heikal a «Janek z chalupy» (pozn. Adamec). Záduším bylo kostelní jmění z darů věřících, určené k udržování kostela. «Záduší k kapli Matky Boží v Nicově za duše těch, kteří tam odpočívají a odjinud duchovní pomoci nemají» náleží ke  kapli platy výše uvedené. K tomu vyčleněny byly v Plichticích «pole kněžská», v místním názvosloví řečená «Na kněžnách», jejichž výnos byl odváděn k placení, (pozn.: dnešní parc. č. 512, 515, 520/11, 520/9, 520/3). Při velké opravě kostela v roce 1936 byly potom v roce 1938 původní věže jehlanovitého tvaru nahrazeny dle projektu arch. Jana Pšeničky z Prahy novými věžemi cibulovitého tvaru. Za doby duchovní správy P. Antonína Šestáka (1959 - 1980) byl založen nový hřbitov pro přifařené obce (Zborovy, Plichtice, Hnačov a Lovčice) s rozlohou 4447 m2 (90x50 m). Prvním pohřbeným na tomto hřbitově, a to v části plichtické na straně jižní, byl dne 22.9.1963 šenkýř z Plichtic čp. 9 Ludvík Bechynský (1904-1963). Hrobař Hlaváč ze Zborov však vykopal jeho hrob nesprávně situovaný, což jej stálo "místo hrobaře". Další hrobař byl z Myslíva, po něm i Josef Karlík (Čuranda) z Plichtic č.p. 35. Na plichtické části hřbitova je v současnosti 39 hrobových míst, z toho 31 z Plichtic, 3 ze samot u Plichtic (Přebořice, Pohodnice, Šiplík), 4 cizí a jedno místo je odpočinkem faráře P. Františka Procházky. Farář P. Antonín Šesták již v době budování hřbitova postavil pro sebe hrobku ve střední části, kde je i pohřben, přestože k bydlení sloužila jemu vzdálená fara v Myslívě. Rozlehlý hřbitov i s okolní krajinou  po roce 2000 stal se semeništěm obávaného «bolševníku».  Za zmínku stojí i sobota 12.9.1970, kdy v 18 hod. v Nicově byl u příležitosti  250. výročí  vystavení kostela koncert české barokní hudby 50. členného Svatojakubského sboru z Prahy s dirigentem Josefem Herclem (vstupné 5 Kčs). Nezapomenutelný byl i předvánoční zájezd JZD Plichtice (Jednotné zemědělské družstvo) v roce 1970, organizovaný panem farářem P. Šestákem do Prahy. Velkým zážitkem byl návštěva a prohlídka honosného Arcibiskupského paláce na Hradčanech, v té době veřejnosti nepřístupném. Plichtické výletníky tady v kapli sv. Jana Křtitele a sv. Jana Nepomuckého přívítal sám pozdější pražský arcibiskup František Tomášek. Večer potom následovala návštěva předvánočního koncertu ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. Smetanova síň pro 1200 posluchačů byla tehdy zcela zaplněna. O "Velké pouti" 7.9.1980 sloužil mši svatou v Nicově, při příležitosti velkých chrámových oslav, kardinál František Tomášek. Slavným a velkým dnem byla neděle 3. října 1971, kdy v kostele nicovském uděloval českobudějovický Otec biskup ThDr Josef Hlouch Svátost biřmování velkému počtu mladých lidí.

Podle «Artikulí k soudu - odstavce 3» Vrchnost již v roce 1650 svým poddaným přikazovala: «V každou neděli, aneb jiný od Pána Boha a církve svaté v stanovené dny a svátky, když se mše svatá drží a slovo Boží káže, aby hospodář s manželkou, dítkami a čeládkou pilně ke mši svaté na slovo Boží chodil a pokudž by v té vsi kostela nebylo, tehdy tu kde od starodávna poddaní jsou do chrámu Páně choditi aspoň vždy jeden z jednoho domu jestliže je opodál a toho nijakž zameškávati nemají, pod propadením 1 libry vosku, který by zaúmyslně to zameškal». (Poznámka: staročeská míra váhy 1 libra =  cca 514 gramů. Nepořádný farník tak byl ke kostelu (záduší) povinen odvést neboli zaplatit peníze k zakoupení 1 libry vosku na svíčky).

V letech šedesátých (1960) toto vrchnostenské ustanovení již málokdo plnil a proto účast bývala na nedělních bohoslužbách, zejména omladiny, v kostele nicovském více než bídná. Auta v té době byla vyjímkou a tak se na nedělní mši chodilo pěšky. Po skončení mše, když se farníci rozcházeli do svých domovů, byla viditelná účast,  ze samotného Nicova nikdo, do blízkých Zborov odcházela ani ne desítka jen starých farníků, z Lovčic nikdo, z nejvzdálenějších Plichtic (4 km) chodila v neděli za každého počasí do Nicova více jak dvacítka farníků, včetně omladiny, ze vzdáleného Hnačova byla občasnou návštěvnicí kostela jen jedna jediná babka, ojedinělými byli pláničtí. O hlavních svátcích scházelo se v kostele v Nicově více lidí, říkalo se jim proto «Božíhodoví farníci». Na Půlnoční mši o Vánocích kostel nicovský omládl, když přišla na mši i omladina, zvláště ta zlobivá zborovská, byla neustále pro rušení mše farářem napomínána.

«27. Artikule k soudu» nabádá poddané, aby «Jeden každý hospodář k svaté zpovědi nejméně jednou v roce aby chodil, tolikéž dítky své a čeládku k tomu vedl, aby se Pána Boha báli a k svaté zpovědi v uložený čas chodili, jestliže by se pak přitrefilo, že by čeládka hospodáře neb hospodyně v tom neuposlechnouti nechtěli, buď že poddaní anebo cizopanští jsou, ten každý hospodář, který  by takovou čeládku neposlušnou zval, má ihned Vrchnosti své to v známost uvésti a ona bude věděti, jakým způsobem a prostředkem tu věc zaopatřiti a jestliže by pak hospodář to zanedbal a Vrchnosti neeoznámil, 2 libry vosku pokuty dáti k záduší povinnen a k tomu tejden ve vězení seděti bude. I tak aby to poznati mohli, že Jeho Milosti Pán neráčí tyto chvalitebný řády pro žádný svůj obzvláštní užitek nařizovati, nýbrž pro jejich dobré jak duše i těla a proto aby Jeho Milosti Pán ráčil pokornější myšlenosti míti a tím snázeji z vás před Pánem Bohem odpovídati, když oni se budou tak chovati, tehdy Pán Bůh bude jim žehnati, zde statků roznmožiti a po smrti nebeské království dáti».

Poslední cesta zemřelých ze 4 km vzdálených Plichtic přes les «Javorku» bývala s koňským povozem a účastníci pohřbu šli pěšky. Naposledy takovou cestou byl pohřeb Emanuela Bělocha z Plichtic č.p. 8 dne 22.10.1968.  Následující pohřby z Plichtic už byly s využitím pohřební služby a dopravou účastníků autobusem. Z "velkých pohřbů" lze vzpomenout  mrazivý den,  sobotu 28.leden 2006, kdy byl v Nicově pohřben P. Antonín Šesták (*23.12.1918, †17.1.2006). Druhým z "velkých pohřbů" bylo rozloučení s P. Františkem Procházkou dne 13.1.2007. Neuplynul ani týden a ve čtvrtek 18. ledna 2007 okolo 21. hodiny večerní se strhla ohromná vichřice (nazvaná Kyril), která dokonala dílo zkázy většiny lesů, ale také pomníku na hrobce P. Františka Procházky, který pádem zcela zničil i krycí desku hrobky. Péčí věřících byl nový pomník i s deskou vystaven již 18.2.2007. Vichřicí bylo na hřbitově mírně poničeno i dalších šest pomníků. S odchodem P. Františka Procházky skončila velká sláva a život kostela nicovského. Za zmínku stojí i trestuhodné události, kterými postižen byl kostel nicovský a to prvně krádež velkých soch andělů nad hlavním oltářem. Stala se počátkem září roku 1993, kdy v časných ranních hodinách zloději vnikli do kostela vylomenými dveřmi. Vyšetřování krádeže probíhalo v kostele v den pohřbu Josefa Muchny z Plichtic, zemřelého 3.9.1993. Poškozené venkovní dveře do sakristie na straně východní  byly potom zazděny.  Druhá krádež stala se v době vánoční, kdy zloději odcizili celý dřevěný betlém, když vnikli do kostela vylomeným oknem na straně západní. Třetí krádež připravila kostel nicovský o další sochy. Zloděje se nepodařilo nikdy vypátrat. V tom čase takto postižených kostelů byl bezpočet. V roce 2006 dokončená nákladná rekonstrukce střechy kostela přilákala opět zloděje, kdy 1. března poničili dešťové okapy, z nichž ukradli všechny měděné svody. 

V roce 1998 si zařádila na novém hřbitově i tlupa od rodičů nevychovaných zborovských dětí ve věku okolo 8 - 10 roků, když si na hřbitov chodili «hrát». Jejich hra spočívala v tom, že vypáčili a rozsvěcovali svíčky v lucerničkách a vrcholem bylo načmárání nějakou mastnou lesáckou hlinkou po pomnících z leštěné švédské černé žuly, všeliké výtvory. Nejvíce poškozené byly tři pomníky a to jeden zborovský, na nějž napsali «tady leží myš» s měkkým «i» a dva plichtické, které poznačily velkými sprostými «kosočtverci». K prvnímu pomníku měl vztah příslušník policajtů z Plánice, na druhém, nejvíce poškozeném, patřící «Rodině Bělochových z Plichtic» se nepodařilo chemicky sprosťárnu odstranit a tak nezbylo nic jiného, než desku v kamenické dílně nechat nově zbrousit a obnovit písmo, což si vyžádalo vynaložení 5 620 Kč. Policajti celý případ smetli se stolu. Vzpomínám si, jak jednoho dne mne žádal vůdce tlupy o zápalky, já jsem jej odkázal na jeho rodiče, samozřejmě po mne kluk pohlížel zamračený se sklonem k rvačce.

Osada Nicov má tu zvláštnost, že procházející silnice je hranicí katastru zborovského s nynějšími dvěma zborovskými č.p. 48 (Bešťák) a 49 (bývalá škola, nyní pension) a katastru plánického s kostelem a hřbitovem, s nynějšími plánickými čísly domů je fara č.p. 209, č.p. 208 (Lepší) a č.p. 210 bývalý panský statek. Ještě v roce 1880 osada Nicov používala čísla domů obce zborovské a to č.p. 47 byla fara, č.p. 48 (učitelský byt, nyní Bešťák), čp. 49 (bývalá škola, nyní pension), č.p. 54 (panská hospoda, nyní Lepší) a č.p. 57 bylo obydlí «porybného» u rybníka «Boudský» pod Nicovem směrem k Plánici.

Na faře č.p. 209 v Nicově naposledy ještě bydlel v roce 2006 farář P. František Procházka. Potom byla dlouho neobydlená, krátce do r. 2019 zde bydlel Václav Ptáček z Nicova, před ním ještě Miroslav Pekárek bez domova  z Plánice. Budova fary Římskokatolické farnosti Plánice byla dlouhou dobu prostřednictvím realitní kanceláře nabízena k prodeji za 500 tis. Kč. Fara, včetně zahrady přes silnici parc.č. 1413 na katastru zborovském, vlastnicky přešla 2.12.2019 na Petru Hanslíkovou z Číčovic u Prahy, která následně provádí velkou rekonstrukci. 

Od 15.10.1873 byl správcem fary nicovské farář P. Karel Berka, nezapomenutelný svými krasopisně vedenými zápisy ve zdejších matrikách farních, s takovou pečlivostí nebyly v té době vedeny ani matriky farní ve městech. Předchozím působištěm P. Karla Berky byla fara Němčice, kde byl kaplanem od 24.4.1867. Po deseti letech 6.3.1883 bylo proti pateru Berkovi, v tom času i členu Okresní školní rady v Klatovech, vedeno disciplinární řízení, které dospělo až k jeho odvolání z úřadu farního v Nicově. Již v roce 1881 bylo vyvoláno řízení ohledně jeho hrubého jednání, zamítnuta byla jemu pro «drzé vystupování» i subvence, do okresní školní rady již nebyl schválen, obce celé farnosti žádají o jeho odvolání. Vyvrcholením bylo, když farář Karel Berka nechtěl na hřbitov nicovský pochovat 1.7.1882 zemřelého na mrtvici srdeční Jaroslava Kostku, hospodářského ředitele Velkostatku Plánice. Nakonec byl 53. letý Jaroslav Kostka na hřbitově nicovském pohřben 3.7.1882 Petrem Němcem, farářem v Myslívě. Novým farářem nicovským se potom stal P. Čeněk Kopač (†22.12.1900). Farář P. Karel Berka se narodil 16.10.1842 ve Střelských Hošticích jako syn z hospodské rodiny Berků. «Ordinariátní list budějovické diecese» čís. 11 dne 5.5.1883 přináší oznámení Kapitulační konsistoře v Budějovicích: «Na odpočinek se odebral Velebný pán Karel Berka, farář v Nicově, čímž se uprázdnila fara Nicov v plánickém vikariátu, jejímž patronem je «Vysoce urozený pán Josef, hrabě Wallis».

Dne 17.4.1950 byl zatčen a za «protistátní» činnost třemi roky vězení potrestán kaplan plánický a localista  nicovský P. Josef Mědílek za «zneužití farního úřadu», že «při svých kázáních odchyloval se k pobuřujícím věcem politickým» a to zesměšňováním, např. ve smyslu «roztočíme kola 1. pětiletky», v policejních spisech si vysloužil krycí jméno «Fanatik". Pan farář Mědílek byl rodákem z Olešnice u Červeného Kostelce v Orlických horách, nar. 21.9.1905 a zemřel 2.12.1978 a je pohřben na hřbitově poutního kostela Lomec u Vodňan vedle své maminky a bratra Antonína, taktéž kněze. Farář P. Antonín Mědílek po 25letém působení v Lomci byl znám a oblíben všemi farníky i poutníky jako «vlasatý farář», maminka farářů na faře zřídila si malé hospodářství s chovem proslulých koz. P. Josef Mědílek byl kaplanem plánickým od dubna r. 1934.

Nedaleko kostela nicovského je Mariánská kaplička se sochou P. Marie, s pramenem a studánkou léčivé mírně radioaktivní vody, měřením bylo zjištěno, že obsahuje 12 - 15 "Macheových jednotek" proti ostatním vodám v okolí s obsahem asi 1,2 MJ. Macheova jednotka je dřívější jednotkou radioaktivní koncentrace přírodních vod. V roce 1932 plánický lékarník František Šlerka vyráběl sodovky a uvedl do prodeje i vodu z pramene nicovského «RADIX stolní vodu Šlerkovo» ve speciálních lahvích, s cenou 1/2 litrové lahve vody za 1 korunu. Vzácné vyobrazení takové lahve je ve fotogalerii, s celým textem zní: «Plnocukerná limonáda "RADIX", Vyrábí Mag. PH. F. Šlerka, lékárník Plánice».

Kamenné kříže

křesťanské připomínají většinou životní příběhy. Mezi nejpamátnější v Plichticích patří kříž kamenný, bez uvedení vročení, vztyčený na začátku vsi kolem roku 1800 u cesty mezi č.p. 22 U Kalčíků a 34 U Bednářů, kde směroval zbynická a zavlekovská procesí poutníků do Nicova i Svaté Hory.  Není pravdou, že pochází z dílny místních kameníků, neboť je dílem náročným, s vyznačeným kamenickým znamením dílny, ve spodní části pak s důležitým výstražným dopravním upozorněním pro panské formanské povozy, že pod vsí ve směru na Zavlekov budou muset čelit prudkému svahu a poté zase zdolání brodu a bažiny v místech «Pod Brůdky». Upozornění, že je potřeba brzdit a použít «brzdařskou čubu» značí  na kříži doleva ukazující šipka. V Plichticích nebyl nikdo tak bohatý, aby nechal zhotovit toto náročné dílo, téměř jistě bylo zakázkou oseleckého hraběte z Boos-Waldeck, vrchnostenského pána nad Plichticemi, v některé kamenické dílně z okolí Lažan Defurových, Jetenovic. Kříž s registračním číslem 41498/4-3242 patří pod ochranu státního památkového ústavu. Druhým nejstarším je kříž na návsi u kapličky s vročením 1856, s největší pravděpodobností zřízený nákladem obce plichtické, jako  symbol zrušení roboty lažanské, resp. oselecké i pro lid plichtický v roce 1848. Třetí v pořadí nejstarší byl vztyčen pohodným Petrem Volmutem v r. 1857 křížek «U Javorky» při poutní cestě do Nicova. Ve vsi, rovněž při poutní cestě do Nicova u č.p. 31 U Janusů stojí čtvrtý nejstarší kříž z roku 1870 od Františka Šiply «od Hejkalů», pravděpodobně na paměť jeho předčasně zemřelého otce Martina Šiply ve věku 45 roků. Z roku 1901 je v pořadí kříž pátý «od Klisarů», stojící pod vsí u kravína, původně stával na protější straně cesty, když byl pádem přeražen a v roce 1965 Emanuelem Jiříčkem z č.p. 28 U Kovářů opraven a znovu vztyčen. V pořadí šestý je křížek «od Přibylů» z č.p. 17 bez vročení, který zhotovil kolem roku 1900 kameník Josef Přerost, nar. 23.8.1870; je válcovitého tvaru a  umístěn je rovněž při poutní cestě do Nicova na rozhraní cest do Hnačova a do Zborov. Kříž byl kolem roku 1968 povalen a původní hlava kříže  ve tvaru kaplice  zmizela (není na křížku ve Zborovech, když ji tehdy odvezli chasníci zborovští ?) a později byl kříž opraven do podoby dnešní. Sedmý křížek ve směru «K Horám» s vročením 1903 pochází od č.p. 28 «od Kovářů» od  dobrodruha a kováře Karla Kubovce a vítal procesí stříbrnohorských poutníků do Nicova. I stalo se, že jedno poutní procesí přivítal zhotovenou slavobránou s nápisem na straně přicházejících poutníků «Vítáme Vás Horáci», když zbožné procesí prošlo a při pohledu zpět byl nápis «Vyližte nám pr... Třepáci». Třepáky bývali ve starých dobách nazývání občané Hor Stříbrných. Kolem roku 1925 byl zbudován kameníkem Josefem Přerostem z č.p. 17, rovněž při poutní cestě do Nicova «Na Vršečku»,  v pořadí osmý kříž na paměť legionáře 1. světové války Josefa Přerosta (*14.7.1893, †29.6.1918 na bojišti  Monte Vall Bella) z č.p. 36 «od Barochů». Kolem roku 1930 zbudován byl kamenosochařem Janem Fatkou ze Zborov devátý kříž za vsí u cesty na Velenovy pro rod Kudrnů č.p. 33 «od Fučilů». Zapomenuté bylo do r. 2012 jen torzo kříže desátého na vyvýšenině po levé straně cesty do Nalžov na parc.č. 41. Křížek není spjat se žádnou rodinou plichtickou, protože jej přivezl v roce 1963 Josef Karlík (Čuranda) z neznámého hrobu na starém hřbitově v Nicově, říkejme mu tedy jednoduše Ukradený, protože náležel některému zemřelému a zemřelým se věci přece nekradou; zrekonstruován byl až v roce 2012. Jedenáctý je dřevěný kříž «U vinice» ve směru na Nalžovy, již několikrát renovovaný. Nejnovější dvanáctý je pomníček ve vsi, na paměť v tomto místě na motocyklu tragicky zemřelého Augustina Bechynského z Plichtic č.p. 9 «od Šenkýřů» (*28.3.1959, †16.6.1980). Bývalo zvyklostí, že každý křížek posvěcen byl farářem, což bylo i podrobně zaznamenáváno v «Pamětní knize farní». Škoda, že kniha fary v Nicově je nepřístupná. Všechny kamenné kříže plichtické unikly vandalismu zavlekovské mládeže kolem roku 1958. 

Rybník Hnačovský

Jakýsi «historický pisálek» na známých webových stránkách představuje rybník Hnačovský jako «druhý největší v západních Čechách, založený roku 1613 mnichy kláštera v Nepomuku, kdy měl původně rozlohu přes 100 ha». Pokusme se tuto nepodloženou fantazii uvést do skutečných písemně zaznamenaných historických souvislostí. Klášter na Zelené Hoře a Nepomuku byl v držení církevní moci cisterciáckých mnichů do roku 1420. Ve zmíněném roce 1613, tedy po 193. letech (!) byl panský velkostatek dávno již v světské moci  Švihovských z Riesenberka a na Přešticích a nemohl tudíž být založen mnichy z kláštera v Nepomuku !

V Deskách zemských větších (Kvaternu) na Pražském Hradu, královský písař vložil následující zaznamenání: «Kvatern památný žlutý od létha 1559 až do 1561 (Gelber Gedenkquatern), díl Vilíma ze Šternberka, dílu druhýho panství Zelenohorského, léta od narození syna Božího Tisícího Pětistého Šedesátého (1560), to pondělí po Květné neděli  ..... tito rybníky k témuž dílu prvnímu, kladu i s násadami, co se do kterého vsází na kapry .... rybník veliký Hnačovský, do kteréhož se vsází na kapry tři sta kop (pozn. 1 kopa=60)». Tento zápis dokládá založení «rybníka velikého Hnačovského» někdy v polovině 16. století (1550), kdy i v celých Čechách je velký rozvoj rybnikářství. Předtím na místě velkého rybníka musel být rybník menší, jak uvádějí Desky zemské. O původní velikosti rybníka kolem 100 ha se dá rovněž pochybovat. Odpadní příkop u hráze rybníka je původní a zvýšením hladiny rybníka by voda do příkopu přetékala. Při srpnových povodních v roce 2002 odpadní příkop rybníka Hnačov musel být zpevněn, jinak hrozilo protržení. Znamená to, že hráz hnačovského rybníka by nebyla schopna zadržet vody z rozlohy 100 ha ! Navíc v každé hrázi velkých rybníků je kamenná značka, nazývající se «ham» a značící maximálně možnou hladinu rybníka. Hovoří se o výšce hamu ve vztahu k odpadnímu příkopu a k státní nivelaci. Ham je z německého Weinvisier  a původně bývalo to měřítko vnitřního obsahu sudů. Výpočet to byl velice složitý.

Další záznamenání v Deskách zemských je v «Kvaternu památném stříbrném 1. od roku 1596 do 1597 (1. Silberner Gedenkquatern A-2) z Léta Páně Tisícího pětistého devadesátého šestého (1596) na outerý po Památce sv. Marka (pozn. 25.4.)» , kdy se zapisují  po 12 letech ! «Dílčí cedule» z dědictví Panství Zelenohorského a na Plánici po otci Ladislavu ze Šternberka jeho čtyřem synům Jiřímu, Ondřejovi, Lacslavu (Ladislavu) a Ferdinandovi a to «Léta od Narození syna Božího Tisícího pětistého vosumdesátého čtvrtého (1584) v outerý den sv. Filipa a Jakuba, apoštolů Božích na První díl Plánický: Rybníka Hnačovského půl podle vejminky o něm v těchto Cedulích dílčích učiněné, násady kaprů 150 kop, rybník Bradava, kterej leží nad rybníkem Hnačovským, ve 30 kop násady. Dále se zapisuje k dílu třetímu: «se všechněmi násadami a rybami všelijakejmi, kteréž v těchto rybnících na ten čas i v potocích zastiženy jsou svobodným  vodvedením na též rybníky, zakazuje se toho všeho od starodávna, bratři bez překážky užívali se všemi oužitky a zvůlemi, na týchž potocích ryb lovením bez všelijaké překážky přídělní».  Dále se ve zmíněném Kvaternu památném stříbrném zapisuje: «Co se rybníka Hnačovského , kterej ke dvěma dílům plánickým  v spolku zůstaven a přidělen jest dotýče, toto se přitom znamenitě vymiňuje, poněvadž ten rybník při jednom dílu k srovnání násady rybničné zůstaven býti nemohl, že jeden i druhý z nás bratří, kterým se dílové na Plánici dostanou po slovení, jakž nyní rok nasazen jest a v podzim léta 1585 loviti se s rybami k užitku týmž dvěma bratřím z nás bude, když by se vodou zase napouštěn byl, díl svůj násady k tomu hodné po 125 kopách (pozn. 1kopa=60) zjednati a do téhož rybníka vsaditi dáti budou povinny a jeden bez druhého z nás, kterým se ten rybník dostane aneb úředníka jich obou přítomnosti, aby sám dílu svého násady do toho rybníka vsaděti dáti nemohl než druhý aneb úředník jeho, aby viděl jestli násada hodna a ta aby se načtla, kteréžto nasazování aby jednoho času jako hned z jara a nejpozdějš do sv. Filipa a Jakuba (pozn. 3.5.) od obou z nás bejvalo a tak na potomní časy nasazování toho rybníka i také v lovení rovný  náklad i zase z toho užitek mezi těmi bratřími z nás, kterým se tento rybník na díl dostane i dědiny a budoucími našimi zachován bejti má. A kdyby jaké opravy na hrázi téhož rybníka, na splavě, na terasu aneb na trubách nastaly a potřeby jich bylo, to na společný rovný náklad ty dva bratři z nás i dědicové jejich opravovati dáti mají tak, aby jakž v užitcích, tolikéž v nákladech rovnat mezi nimi, zachována byla. Pak-li by který z nás, kterým se ten rybník Hnačovský na díl dostane dědicův a budoucích našich dílů násady do téhož rybníka vsaditi dáti po kterémkoli spuštění a slovení tak, jakž se nadpisuje zanedbal a též nákladu na opravu jakoužkoli toho rybníku s druhým z nás učiniti nechtěl, tehda takové skutečnosti toho času až do slovení i všeho užitku z toho rybníka zbaven bejti má tolikrát, kolikrát by dílu svého násady na něj přišlo, také nákladu na opravu dáti a učiniti zanedbal a proto vždy díl na něho přišlej nákladu na opravu téhož rybníka jakouckoli potřebnou druhému z nás, kterej by svým nákladem doložil, povinnen nahraditi bude, než ten rybník bratr z nás, kterej by díl svůj násady a plodu do téhož rybníka nasaditi a hráz neb jiné při témž rybníce, což by potřeby bylo, opraviti dal, toho spouštěje a slovení ryb po třetím horku bude mějti užití k své vlastní ruce, jakž se mu cokoli zdáti a líbiti bude bez překážky všelijaké, druhého bratra z nás». Již tehdy se potvrzuje ono známé, že se nesnášejí «dva kohouti na jednom hnojišti». Zápis z r. 1584 rovněž dokládá, že ve vsi Hnačov je pět «osedlých» hospodářů a to Jíra Hovad, Jakoubík, Thoma Zajíc, Pavel Pavlas a Bláha Lepší a u Bláhy Lepšího je «krčma vejsadní». V té době krčmy (pozn. šenky) bývaly jen ve větších vsích, nebyly ani v Plichticích a Skránčicích. Z toho se dá usuzovat, že krčma v Hnačově sloužila toho času převážně «rybnikářům», tedy stavitelům rybníků. 

Následuje ještě zaznamenání v Deskách zemských v Kvaternu památném karafiátovém od 1600 do 1601 (Nelkenfarber Gedenkquatern M-28): «Ve středu po sv. Jeronýmu (pozn. 30.9.) Léta Páně Tisícího šestistého prvního (1601)» do Desk zemských se vkládá smlouva trhová, podle níž prodává «V středu po Proměnění Kista Pána na Hoře Tábor (pozn. 6.8.), Urozený Pán Ladislav ze Šternberka na Zelené Hoře a Plánici, Jeho Milosti arciknížete Matyáše Rakouského komorník», kupujícímu «Fridrichu Švihovskému z Ryzmbergka a z Švihova na Nalžovech a Neprachovech, Jeho Milosti císaře Římského rady: ves celou Stražovice s krčmou vejsadní a v ní s šenekm piva, ves celou Plchticze, ves  celou Hnaczow, též s krčmou vejsadní, s rybníkem velkým, pod touž vsí ležícím, slove Hnačovským i s násadou na tři sta kop na kapry (pozn. 1 kopa = 60 kusů), s drůbeží v témž rybníce všelijakou, s vokrajky choboty téhož rybníka (pozn. chobot je záliv s přítokem, jsou tři) a s nadržovaným v něm vody vedle starobylého způsobu, a to všecko prodati jest Pán ráčil .... za sumu Jedenácte tisíc pět set kop bílých grošů)». 

Panský rybník Hnačovský od jeho založení střežili hlídači «fišmistři» i s jejich početnými rodinami. Jeden takový fišmistr ze Skránčic Těžký obýval velice jednoduchý příbytek hnačovský, zvaný «Bouda» přímo pod hrází rybníka, s pozdějším č.p. 8 "U Boudských", dnes "U Hnojských". Druhá taková «bouda» stávala na straně skránčické, zvané «Zdorčice» přímo na břehu rybníka, obývaná rybničním hajným i pastýřem s neobvyklým příjmením Matěj Urs  s manželkou Marií Bělochovou z Plichtic čís. 8 (psáno i Urx), později bývala obývána i mlynářskými pomocníky z mlýnu Bradava a značena byla hnačovským číslem chalupy 14, později v r. 1882 již skránčickým čís. 19 i 28. Dnes jsou na tom místě patrné jen zbytky zdiva někdejšího pastýřského obydlí «Boudy». Jedním z posledních obyvatel "Boudy skránčické" byl i Kajetán Volmut, pocházející z rodiny pohodníků z Plichtic. Konečně i mlýn Bradava byl nositelem hnačovského čísla popisného 15.  Tak tomu bylo až do roku 1882, kdy mlýn Bradava značen je již skránčickým číslem 27. Farou obě chalupy patřily až do roku 1857 k Plánici (Nicovu), pak přifařeny byly trvale k Zavlekovu. Až kolem roku 1805 byla vystavena pro rybničního hlídače chalupa přímo na hrázi rybníka s číslem 7. Snad prvním jejím obyvatelem a zároveň hlídačem byl Josef Šolc, pocházející z Plichtic. Historicky je zaznamenána i třetí bouda hnačovská, zvaná "hořejší" s dnešním čís. 12 "U Hořejšáků" a bydlící rodinou «fišmistrů» Ursů. Na katastru skránčickém, v těsném sousedství hnačovské chalupy čís. 12 "U Hořejšáků", vystavena byla chalupa se skránčickým čís. p. 17 "U Palouků", od 22.9.2008 se změnou výměry katastru na hnačovský, chalupě přiděleno již  hnačovské čp. 48.

Jak výše uveden je zápis v Deskách zemských z roku 1601, kdy Bedřich Švihovský, držitel panství Nalžovy a 16ti vsí, kupuje od Šternberků z panství Zelená Hora a Nepomuk, za 11 000 kop bílých grošů vsi Strážovice, Plichtice a Hnadčov s rybníkem o rozloze 112 jiter (1 jitro=5754 m2=cca 0.5 ha). Dnes rybník s výměrou 68,3495 ha, z toho na parc. č. 686 na katastru hnačovském 47,9362 ha a na parc. č. 834 katastru skránčického 20,4133 ha, s katastrem plichtickým rybník pouze hraničí. Není známo, který dobrý počtář vypočetl, že rybník zadržuje 1.649 mil. m3 vody, když další počtář uvádí už "jen" 750 tis. m3. Dřívější rozloha mohla být nepatrně i větší, protože i na «Předních drahách» plichtických bývaly slušné naplaveniny kvalitního písku, z něhož přímo na Předních drahách «na Filipinkách» kolem roku 1925 vyráběl jakýsi stavitel od Blatné Jan Mikeš střešní cementové tašky, 1 kus za 72 haléřů. Dělníky z Plichtic tam byli bratři Karel a František Stupkovi z č.p. 29 "U Lojzů" a František Jánus z č.p. 31 "U Cundálů". V roce 1932 začal v Plichticích vyrábět tašky i Emanuel Kudrna v č.p. 33 "U Fučilů" a zdrojem písku byly rovněž plichtické dráhy. Ruční výrobu pomáhal mu v Plichticích zavádět jistý König, ale firma nesla logo «Emanuel Kudrna, cementárna Plichtice s filiálkou v Olšanech». Filiálku v Olšanech , pod vidinou velkého odbytu tašek s využitím vlakové dopravy, vedl zde tehdy teprve 20. letý cementářův syn Antonín Kudrna (*1911). Filiálka vzala brzkého konce, protože pěnivý mok a hra v karty Antonína zaměstnávala víc než práce a jeho mottem bylo «komu v ruce karty šustí, toho štěstí neopustí». V Plichticích se tašky ručně vyráběly ještě v roce 1955.  Po vytěženém písku «Na drahách» zůstaly prohlubně, které povodeň 9.7.1954 zaplavila natolik, že byly plné ryb z rybníka a při poklesu vody pro každého snadným úlovkem, ale brzy jen hromadným zapáchajícím úhynem.  Kolem r. 1935 na skránčické «Zdorčici» vyrostlo pět chat klatovských továrníků. První byla chata na st.p. 32 továrníka na výrobu košil Eduarda Feruse, dalšími pak chata na st.p. 64 JUDr. Miroslava Cízla a Elsy Cízlové (Günterové), spolumajitelů továrny na cikorku v Mochtíně, následovala chata na st.p. 66 Václava Siebera, obchodníka látkami z Klatov, další chata na st.p. 37 byla Václava Krčmy, továrníka na košile a pátá, největší na st.p. 36 rovněž patřila rodině Ferusových. Chaty Ferusových byly po roce 1948 znárodněny a předány «Šumavanu, výroba pánského prádla, národní podnik Vimperk, závod Klatovy».  Na straně «hnačovské» ve «vršku Lepších» přímo u břehu rybníka vyrostla v roce 1935 chata bohatého nebřehovického rodáka z okresu Strakonice Františka Machníka (*30.4.1886,†21.11.1967), tehdejšího ředitele klatovských Švehlových zemědělských škol, poslance Národního shromáždění a v letech 1935 až 1938 i ministra národní obrany ČSR. Častými «návštěvníky» chaty bývali zloději, stopy vyšetřování vedly i do chalup č.p. 17 a 18 v plichtickém «Loužku». Prvně to bylo 23.4 a 26.4.1936, kdy četnická stanice v Plánici 28.4. hlásila «vyloupení chaty ministra národní obrany Františka Machníka v Hnačově» a další hlášení je z 29.4.1937 pro «opětný pokus o vyloupení chaty Fr. Machníka». Prvně snad dva pachatelé po vypáčení okenice a okna ukradli mnoho osobního i ložního prádla, lahve s alkoholem a náboje do lovecké pušky. Pátrání bylo v obou případech bezvýsledné. Ministr Machník byl pracovně tak vytížen, že na Hnačově často nepobýval, zajížděl spíše do Kolince, kde byla provdána jeho sestra. Proč se v tomto kraji později vžilo úsloví «žereš jako Machník», zůstává tajemstvím.  Dříve se u rybníka nikdo neslunil a nekoupal, malou loď měli jen Ferusovi. Lid venkovský se věnoval jen práci. V každoročním létě již tehdy bývala přirozenou vlastností «kvetoucí voda» v rybníce.  Rokem 1953 dochází k velkémua neřízenému rozmachu chatařství Klatovanů na katastru plichtickém «Na vrchu», kdy první chatou na st.p. 90, s evid. čís. 24 byla chata Miloně Starého z Klatov. K výstavbě chaty bylo tehdy potřebné i formální vyjádření místního JZD (Jednotné zemědělské družstvo), žadatelům byl vždy vydán souhlas. Většina žadatelů o chatu odůvodňovala svůj záměr «potřebou si odpočinout a načerpat síly pro splnění státního plánu na pracovišti a ti nejoddanější připojovali ještě dovětek o budování socialismu».

5.6.1968 bylo vydáno stavební povolení na výstavbu rozsáhlého rekreačního areálu TESLA Praha - Karlín na pozemcích v plichtickém katastru «Na Zakupu», nákladnou výstavbu provádělo Město Plánice. Již 24.6.1970 bylo rekreační středisko slavnostně otevřeno, bez účasti představitelů tehdejšího MNV Zavlekov (Místního národního výboru), kam Plichtice v té době příslušeli. V říjnu toho roku 1970 se na TESLE konalo slavnostní plenární zasedání MěNv Plánice, lid z Plánice, Zborov i Nové Plánice svážel autobus, představitelé ze Zavlekova i Plichtic zůstali opět opomenuti. Výstavbu střediska provázelo mnoho nejasností, což přispělo v lednu r. 1982 i k zatčení, obvinění i odsouzení tehdejšího předsedy MěNv Plánice Františka Černého. Neodpustitelného prohřešku proti přírodě se dopustil MěNv Plánice, když převedl na katastru plichtickém po věky zamokřené louky parc. č. 780 až 785 v celkové výměře kolem 3 ha na ornou  půdu. Časem tato neudržovaná plocha zarostla náletovými olšemi a břízami. Kdyby ta plocha byla využívána jako louky, sečením i spásáním dobytkem by zůstala v kulturním stavu. Důvodem tohoto hloupého rozhodnutí MěNv Plánice byla obava, že by pasoucí se dobytek obtěžoval rekreanty svým přirozeným zápachem. To samozřejmě uvítali i tehdejší majitelé přilehlých chat a to SBČs (Státní banka československá, pobočka Klatovy) a s dvěma chatami ONV Klatovy (Okresní národní výbor v Klatovech). Další pohroma stihla na těchto pozemcích vzrostlé již skoro 50. leté náletové olše a břízy, když v době od 13. do 26. října 2014 jeden plichtický darebák na objednávku pořezal 127 vzrostlých stromů. Případ šetřila Policie Plánice, bez výsledku.

Již v roce 1957 byla na rybníce u hráze výkrmna kachen s jejich výběhem na celý rybník a tisíce se jich nejraději slunilo na březích rybníka na «Zdorčici». Ke krmení a nocování byly pak krmičkami svolávány zvoněním na zvon. Bedlivé oko porybného denně sledovalo dalekohledem celou vodní hladinu, přesto chuti na kachní pečínku někteří lidé neodolali. I jedna «vypečená» plichtická matka s čerstvě její vdanou dcerou pojala krádež ve velkém a na lup se vydali s dřevěným ručním vozíkem a na zmíněné Zdorčici začalo pro tisícihlavé hejno slunících se kachen doslova peklo. Splašené hejno hledalo záchranu ve vodě, snad dvacítka ale takové štěstí neměla a vezla se na vozíku do Plichtic, kde již pohotově loupežnou výpravu očekával příslušník SNB (Sboru národní bezpečnosti). Marná byla snaha «uplatit» četníka nějakou kachnou, následovalo rozsáhlé vyšetřování a kuriozní krádeží se bavilo široké okolí. V roce 1964, ještě před vyhlášením rybníka Hnačov jako rekreační, byla k velké nelibosti a protestech na nejvyšších politických místech občanů Nalžovských Hor, výkrmna kachen Státního rybářství n.p. Klatovy směrována do nově stavěných hal u rybníka Novec při Nalžovských Horách. 1.11.1967 stává se tak rybník Novec odchovnou 20 000 kachen, místo předchozí odchovny na rybníku Hnačov.  

V roce 1962 zůstal rybník vodou nenapuštěn z důvodu velké opravy výpustě a k jeho ozdravění byl po dvě léta t.zv. «letněn». Z jara roku 1963 tehdejší JZD (Jednotná zemědělská družstva) Hnačov část rybníka zaselo kukuřicí, Plichtice část rybníka «Na Filipince» zaselo ovsem a  Skránčice protější část rybníka «Na Zdorčici» zaselo rovněž ovsem. Mechanizovaná sklizeň ovsa i kukuřice byla snadná a velmi bohatá,  plochy po sklizni zůstaly čisté bez plevelů, zatím co plochy mezi kamením porostlé byly bílým jetelem, což skýtalo neobvyklý pohled. Po dokončení sklizně byl rybník na podzim roku 1963 znovu napouštěn vodou. Ještě kolem roku 1960 po několik let rybník sloužil velkým vojenským manévrům ženijního vojska ze Střelských Hoštic, kdy i v noci na pontony na Zdorčici byla naloďována nákladní auta a převážena  na druhou stranu hnačovskou, za vydatného užití dýmovnic a střelby.  V roce 1965 je rybník Hnačovský vyhlášen rekreační oblastí, k chatám «Na Vrchu» je zavedena elektřina, ustaven je «chatařský výbor» ve složení  Stanislav Mach, Karel Špičák a Josef Vyleta. Ve směru od Plichtic se na spojovací cestě Plichtice - Skránčice objevuje chataři umístěná dopravní značka «Zákaz vjezdu», po roce 2010 značka byla přemístěna ještě o 100 m směrem k Plichticím. Z hlediska dopravního je tedy obecní spojovací cesta Plichtice - Skránčice neprůjezdná. Většina chatařů již v té době vlastnila osobní auto, v Plichticích ještě auto nikdo neměl, pokrokem byl motocykl. Koupání plichtických občanů v rybníku chataři neradi viděli, protože od práce upocení plichtičtí občané vodu prý znečišťují. Chataři nazýváni byli «lufťáky», snad proto, že na výkendy vyměnili vzduch městský za tehdy ještě čistý vzduch plichtický. Od r. 1960 obec Hnačov byla spojena s MěNv Plánice (Městský národní výbor), od r. 1964 byl jeho předsedou Tomáš Javorský a tajemníkem Karel Černík. Mělké břehy na straně od Plichtic posety jsou množstvím kamenů, ty dva největší, odhadem 20. tunové,  byly přírodní krásou celého rybníka, nazývané «malá a velká kobyla», po výlovu rybníka v roce 1965 tyto původní přírodní útvary navždy zanikly, když město Plánice sjednalo těžkou techniku, která kolem nahromadila nesmyslně další velké balvany na skalky a ostrůvky. Osamocený a pouze svým vrcholkem z vody vyčnívající oblíbený kámen «skákačka» se stal spolu s dalším dekorací před kavárnou «Bohemia» ve vzdálené Plzni. Druhý nájezd těžké techniky zažil rybník po podzimním výlovu v roce 2015, kdy velké množství několika tunových kamenů z rybníka bylo vyvezeno na skládku na "zadních drahách plichtických" a odtud odváženo auty ještě v lednu 2016 prý na skalky u rodinnných domů, což v té době bylo právě velice módní a jistě i patřičně finančně náročné. Ten počin byl mnoha lidmi odsuzován. Právě v té době někdo rozšířil i bludy, že kameny byly po staletí do rybníka naváženy zemědělci z okolních pozemků. Těžko si lze představit, jak by člověk s takovými balvany manipuloval za pomoci volských, koňských nebo dokonce kravských potahů ! Nositel takové úvahy měl by znovu usednout do lavice obecné školy, kde se učilo i o vzniku a vývoji země.  V roce 2010 v celém katastru plichtickém je již na 80 chat. Mnozí podnikatelé v reklamních upoutávkách přejmenovávají rybník na jezero a další vodě v rybníce dokonce debilně přisuzují i léčivé účinky ! Další podnikatel a snad i vtipálek zve do Plichtic v okr. Klatovy v jižních Čechách, blízko rybníku Hnačov (doporučeno zopakování zeměpisu pro žáky 5. třídy obecné školy).  Po roce 1990 velkým a riskantním nešvarem chatařů na zamrzlém rybníku na straně plichtické «Na vrchu» byly jízdy smyků osobními automobily. Brzy tomu udělal konec vlastník rybníka Klatovské rybářství.  Rybník si vybral i krutou daň, když se v něm utopil 23.6.1965 Petr Pláteník (13r.) z Klatov a 12.8.1997 dvacetiletí studenti z Klatov Petr Kutil a Michal Kočnar. Dříve pro Plichtice cizokrajný neznámý keř «thůje-zerav» se stal symbolem snad všech chatařů, vlčí bob mnoholistý (lupina) zdobil snad  každou chatu, časem svými pukavými lusky s množstvím semen se rozšířil na bývalých drahách natolik, že se stal plevelným. Z dalších, v Plichticích dosud neznámou rostlinou, stal se bolševník velkolistý. Nikdo jej v zárodku neničí a proto se šíří u cest a už i v zahradách plichtických, dokonce je jím zasažen i hřbitov nicovský.

Rybníček Bělochů

nachází se severně od Plichtic v místě pojmenovaném "K Velenovům" blízko Pohodnice. Původními majiteli i zakladateli malého rybníčku byli z hraběcího rodu Taffové, Páni na rozlehlém panství Nalžovy a Kolinec. Rybníček, dnes v katastrálním území Plichtice s čís. parc. 197 a výměrou 719 m2, je již zobrazen prvně v mapě z roku 1837. Původně byl, až do zakládání nové pozemkové evidence v  roce 1882, rybníček veden jako "nádržka" v knihovní vložce čís. 757 pro katastrální obec Velenovy. Smlouvou trhovou, danou v Plánici dne 5. listopadu 1900, která byla «uzavřena mezi urozeným pánem JUDr. Jindřichem hrabětem Taaffem, majitelem panství Nalžovského, jako prodávajícím se strany jedné a pány manželi Karlem a Marií Bělochovými, rolníky v Plichticích č.p. 8, jako kupujícími se strany druhé následovně:

1. JUDr. Jindřich hrabě Taaffe prodává a podepsáním této smlouvy také již skutečně prodal z jemu dle vložky č. 757 Pozemkové knihy obce velenovské na základě smlouvy trhové ze dne 11. září 1897 a jejího dodatku ze dne 17. září 1897 připsaných pozemků a sice pozemek, vlastně nádržku poznamenanou čís. parc. 197 v katastru obce plichtické ležící, s těmi samými právy, užitky, břemeny a nebezpečími, tak jak on aneb jeho předchůdcové nádržku tuto držel a užíval neb to činit právo měl, do úplného a neobmezeného práva vlastnického, k svobodnému vládnutí a užívání manželům Karlu a Marii Bělochovým za dobře mezi sebou dojednanou cenu trhovou 60 Korun, slovy šedesát, ze kteroužto cenu trhovou manželé Karel a Marie Bělochovi pozemek tento do vlastnictví ujímají a vlastnictví to nastupují.

2. Tuto cenu trhovou 60 Korun zaplatili kupující hotově před podpisem smlouvy, pročež prodávající z řádného příjmu obnosu tohoto tímto právoplatně kvituje.

3. Vlastnictví, užitky, břemena a nebezpečí prodaného, potažně koupeného pozemku, jakož i povinnost, platiti z něj c. k. daně a veřejné dávky, přechází dnem smlouvy na kupující.

4. Obě strany vzdávají se výslovně práva odporovati smlouvě této, byť by i zkráceny byly přes polovici ceny obecné.

5. Kupující nebere žádných na těle koupeném váznoucích dluhů a závad aneb povinností proti třetím osobám na sebe k zaplacení a vybývání ze svého a jest prodávající  veškeré takové dluhy a závady, jakož i ony, které by se snad teprv až ku vtělení této smlouvy vynašly, sám ze svého zaplatiti a vybaviti a na prodané nemovitosti na svůj náklad z knih vymazati dáti.

6. Náklady s vyhotovením a vtělením této smlouvy spojené, jakož i kolky a poplatky zaplatí kupující a obě strany svolují to, aby se na základě smlouvy této pozemek č. parc. 197 v obci plichtické ležící, ze vložky 757 knihy velenovské odepsal, aby se pro odepsaný pozemek tento nová vložka knihovní zřídila a aby se v této nově zřízené vložce na pozemek č. parc. 197 v Plichticích vložilo právo vlastnické kupujícím manželům Karlu a Marii Bělochovým dílem stejným. Konečně se dodává, že i ostatní ohlášené podmínky v platnosti trvají.

Toho dokladem vlastnoruční podpisy. V Plánici dne 1. listopadu 1900. Dr. Heinrich hrabě Taaffe v.r.,  Karel Běloch v.r., Marie Bělochová v.r.

Svědkové: Já Dominik Baštář, občan v Plánici 54 r. stár, doznávám, že mě osobně známý JUDr. Jindřich hrabě Taaffe z Nalžov tuto listinu přede mnou vlastnoručně podepsal. Dominik Baštář v.r. svědek.

                Já Dr. Josef Ambrož, advokát v Plánici, stvrzuji, že osobně mě známý P. Judr. Jindřich hrabě Taaffe, majitel panství Nalžovského, smlouvu tuto dne 5. listopadu 1900 vlastnoručně podepsal.

Zajímavostí je, že i po více než sto letech majetkové smlouvy nedoznaly žádných změn. Pro srovnání uvádím, že tehdejších 60 Korun byla cena dosti vysoká, v té době např. stál 1 kg vepřového masa 2 Koruny, boty 10 Korun. Hrabě Taafe se odlehlého rybníčku v Plichticích zbavil proto, že z násady ryb neměl žádného užitku, protože pro čiperné plichtické pytláky z řad chalupníků byly ryby dobrou obživou a panský hajný byl v nedohlednu. Vyprávělo se, že Taaffe neuhlídal před pytláky ani bezpočet dalších rybníků na jeho panství. Navíc rybníček plichtický nachází se polohově v místě studeném a neúrodném vlivem průtahu silných větrů i mrazů od západního směru až k samotným Velenovům.  A v neposlední řadě někteří chalupníci plichtičtí v rybníčku koupali pro čistotu peří hejna hus, která potom škodila i na okolních lukách. Na severní straně pradleny plichtické rozvalovali kameny tak, že je svalovali do vody, aby sloužili jako «valcha» a způsobili tak nechtěný odtok vody. Můj děd i otec proto říkávali, že rybníček je jen na obtíž. Podzimní výlov zbylých několika kaprů jsme prováděli jednou za dva roky. Jedině ještě rakům se ve vodě dařilo, vždy jsme jich nasbírali pět košíků, abychom je vrátli zpět do vody. V roce 1980, při provádění melioračních prací v této lokalitě, došlo k takovému zásahu, že přívod vody do rybníčku je pouze podzemními rourami s velice studenou vodou. V roce 1992 byla výměra rybníčku částečně zvětšena a především byl rybníček odbahněn. V té době se stal «zajímavým» i pro pytláky chataře z Plichtic i od rybníka Hnačovského, kteří se řídili úslovím «Co je tvoje, to je moje a co je moje do toho ti nic není».

5.10.1992 Bělochovi rybníček i s okolnimi loukami prodali za směšnou cenu cca 5 Kčs/m2 Haně Meindlové z Klatov, která neprováděla žádné zhodnocení pozemků a koncem roku 2015 všechny realitky zveřejňují inzerát «Prodej malý rybníček v Plichticích, vodní plocha 719 m2 a další zemědělské pozemky 5251 m2 za 160 000 Kč». Od 20.1.2016 jsou  dalšimi vlastníky rybníčku s přilehlými loukami ve výměře 5970 m2 se stali manželé Jiří a Svatava Pokorný z Mlázov. 21.7.2016 bylo zažádáno o změnu využití pozemků za účelem «zřízení ovocného sadu s původními ovocnými krajovými odrůdami a keři». Již  13.9.2017 inzeráty veřejně oznamují «Prodej pozemku s rybníkem o celkové výměře 5970 m2 v obci Zavlekov v části obce Plichtice. Jedná se o tři mírně svažité pozemky vedené jako zahrady a jeden pozemek o výměře 719 m2 vedený jako vodní plocha. Krásné místo blízko rekreačního rybníku Hnačov, klidná lokalita za vesnicí. Na pozemku drenáž s přepadem do rybníka. Elektřina na pozemku je připravena k připojení (bez investic). Pozemek obklopen přírodou. Většinou jsou všechny pozemky obklopeny přírodou ?. Cena 690 000 Kč».

Vodní poměry

ve vsi Plichtice, polohově obklopena je ves kopcovitou lesnatou krajinou na straně severní s rozlehlou Horou, zvanou Velkou horou, na straně východní pak Malou Horou a lesem Bučkem, na straně západní potom rybníkem Hnačovským. Krajina to bývala převážně se zamokřenými a bahnitými pozemky.  S rozvojem velké luční mechanizace v tehdejším JZD (Jednotné zemědělské družstvo) byly všechny louky, počínaje rokem 1972, melioračně odvodněny. Dnes již mnohé, vlivem času jsou nefunkční. Zajímavostí je, že vody plichtické převážně z jižní strany napájí povodí řeky Vltavy a ve směru západním napájí rybník Hnačovský s povodím do řeky Berounky. Všechny vydatné podzemní vodní prameny právě směřují od severu k jihu, tedy ve směru od «Velké hory». Zatím nejvydatnější podzemní prameny jsou zásobárnou vody pro obecní studnu a zároveň požární nádrž v Plichticích, postavenou v roce 1950 na místě dvou malých studní a nacházející se v místní části, zvané «Loužek», dnes zásobující vodou nejednu rekreační chalupu. Ta studna stala se postupem času doslova «žumpou» z přitékajících odpadních vod z «hnojišť» přilehlých zemědělských usedlostí a později i z jednoduché, často ucpané obecní kanalizace, vedené snad 1 m od studny a přivádějící «všemožné» splašky z dalších chalup až  do otevřené meliorační stoky luk «Na trávníkách». Otevřenou maliorační stoku pro obtěžující zápach Obec zavlekovská svedla do potrubí s vyústěním poblíž kravína. Odtud potom vesele pokračují splašky z Plichtic až do rybníka «Novec» u Nalžovských Hor. Do obecní kanalizace, v noci za tichého bzukotu kalových čerpadel, kdekdo «přečerpává» obsah žump od svých chalup. Vždyť podle zákonů fyzikálních, od nepaměti teče voda vždy jen z kopce dolů a ne naopak. Raritou a snad i turistickou atrakcí stává se nově postavený dřevěný záchod (luxusní venkovní WC) ve venkovní krajině přímo nad vydatným potůčkem, v dřívějších dobách raky oplývajícím. Jako je dnes běžný obchodní slogan «3 v jednom», i tato «kadibudka» toto naplňuje.

Žádná jiná ves, než Plichtice, nemůže se «pochlubit» prvenstvím v počtu hloubkových vrtaných studní. Zatím poslední je 45. !!! (slovy čtyřicetpět) vrtaná studna do hloubky 50m dne 28.6.2023 na pozemku Andreje Hulky, předtím rovněž 50 m vrtaná studna dne 6.1.2023 u rekreační chalupy č.p. 52 "U Zajíců" a dne 4.11.2020 vrtaná studna 50m na obecním dvorku u rekreační chalupy č.p. 29 "U Lojzů". Vůbec první vrt studny, ještě do hloubky 8 m, byl z roku 1965 u č.p. 3 "U Kočů", tenkrát prováděný vrtnou soupravou podniku «Palivový kombinát Antonína Zápotockého Úžín v Ústí n. Labem». Podnik v té době stavěl si rekreační středisko nad Hnačovem. Další vrty jsou až z let 1999 a později, první do hloubky kolem 20 m, v roce 2007 se již hloubí do 30 m a v roce 2016 dosahuje hloubka vrtů již 50 m. V tom počtu není zahrnut bezpočet vrtů studní u chat na plichtické straně rybníku Hnačovském. V samotných Plichticích součtem hloubky jednotlivých vrtů dojdeme k celkové hloubce 804 metrů. Tak snad není poddolovaná ani Ostrava. Vodoprávní správní úřad většinu těchto vrtů vlastníkům legalizoval až v roce 2007, když předtím to byly jen «vrty průzkumné». Stručně řečeno, zákon tehdy ukládal, aby všechny studny, včetně kopaných, vybudovaných po 1.1.1955 získaly povolení vodoprávního úřadu k odběru podzemních vod, jinak hrozí pokuta až 50 tis. Kč, podnikajícím osobám až 10 mil. Kč. Zdá se, že ne všichni  «hloubkaři» vzali toto na vědomí a tak nejméně tři čerpají i nadále «černou» vodu. Tak se stalo, že od nepaměti «kopané» studny u usedlostí v Plichticích přišly zcela nebo částečně o vodu. Důkazem je 11 m hluboká kopaná studna z roku 1908 u Bělochů v č.p. 8, v níž bývalo každoročně kolem 7 m vody, nynější vodní sloupec klesl na pouhých necelých 150 cm !!! Přírodověda učí, že zásobárnou vody jsou lesy, ty kolem Plichtic všechny nenávratně zničila kůrovcová kalamita, s vyvrcholením v letech 2019 - 2020. Současníci se tomu jen smějí, vždyť mají o vodu se svolením státu postaráno, ale čas budoucím ukáže, zda sama příroda se s takovou zkázou, vyvolanou člověkem, vyrovná. 

Obecní dráhy

plichtické původního parc. č. 800/1 s výměrou 14,6726 ha nazývané «Přední» a «Zadní», spojené drahami «Na Vrchu», rozléhají se na východní straně rybníka Hnačovského. Přední dráhy jsou na straně k Hnačovu, zadní pak na straně ke Skránčicům. Od pradávna sloužily k volné pastvě dobytka, ovcí a husí pro všechna čísla popisná v obci, obecní pastýři, (zvaní též slouhové), bydlící v obecní «Pastušce» (dnes chalupa na návsi čís. 18 "U Pastušků") s celými početnými rodinami zajišťovali řádnou pastvu. Gruntovní knihy plichtické zaznamenávají pojednání o pravidlech pro pastvu v r. 1826 pro:

• sedláka: držiteli dvora se povoluje jeden pár koní, jeden pár volů, dvě krávy, dva kusy jalového, deset kusů skopového a čtyři kusy vepřového dobytka, na svou vlastní píci, bez zkázy vrchnostenské a sousedské, chovati a do stáda obecního honiti,

• chalupníka: jest jemu od obce povoleno jednu krávu, však ale beze zkázy sedlských luk a polí chovati, z oné krávy přijde celoročně «obyčejná» domkářská povinnost do obce 12 zlatejch platiti a pastýři též podobně 12 zlatejch složiti musí; kdyby ale držitel víc než jednu krávu měl, z druhé 2 zlatý do obecní kasy připláceti povinnen jest.

Na Zadních drahách byl zřízen a využíván  «rajčůr» (z německého Reitschulle = jezdecká škola), kde obecní pastýři učili krávy chalupníků návykům na potažní práci. Svému celoživotnímu údělu se tady naučili i volské potahy. Byl to kulatý prostor, obehnán kamennou zdí a dnes je na jeho místě postavena chata se stav. parc. 75 a evid. čís. 36. Takový «rajčůr», podstatně rozlehlejší, byl i při statku Přebořice, kde «voláci» učili mladé volky umění potažnímu.

Ještě v roce 1958, před založením Jednotného zemědělského družstva v Plichticích (JZD), dráhy byly využívány k individuální pastvě. Přední dráhy využívali výhradně sedláci, zadní potom chalupníci z Plichtic. Pasení dobytka bylo po příchodu ze školy převážně údělem dětí a dějištěm všech dětských radovánek bývaly dráhy. Páslo se dvakrát denně a to ráno od 7.30 do 10 hodin a odpoledne od 16 do 18 hodin. Ještě v roce 1972 se po celých drahách páslo dopoledne stádo družstevních krav (JZD Plichtice) v počtu cca 50 ks.  Do té doby tak byly dráhy přirozeně udržovány a nerostl na nich jediný strom ani žádné křoviny. «Na Vrchu» rostly jen jalovce a žili zde početné kolonie syslů, v roce 1978 provedeno bylo meliorační odvodnění a zemědělské využívání části «Zadní dráhy».  Dráhy «přední a na Vrchu» od té doby příroda změnila k nepoznání, jsou chataři neudržované a zarostlé jen stromy a křovinami. S rozvojem chatařství zanikly i neobyčejné každodenní večerní hlasy «žabích koncertů».

Místopisné pojmenování

Ve starých dobách se i lidé plichtičtí mezi sebou vzájemně pojmenovávali, především podle osobních vlastností «přezdívkou po chalupě».  Nejinak tomu bylo i pro pojmenování okolní krajiny. Plichtický katastr čítá výměru 194 ha 44 arů 48 m2 s místními úředními názvy, zvanými «trať»: Brdec, K Velenovům, Proti nalžovskému rybníku, K Zavlekovu a K Hnačovu. Sousedními katastry jsou Velenovy, Nalžovské Hory, Tužice, Zavlekov, Skránčice, Hnačov a Zborovy. Dříve vlastnické hranice všech pozemků vyznačeny bývaly kamennými «mezníky». Po založení místního JZD Plichtice (Jednotné zemědělské družstvo) v roce 1958 práce starodávných geometrů přišla nazmar, neboť scelováním pozemků do větší výměry byly rozorávány všechny přírodní hranice, zvané «meze», oddělující od sebe políčka jednotlivých vlastníků. Po staletí ze sebraných kamenů z pozemků utvářeny byly i kamenné zdi, ty nenávratně zmizely v základovém zdivu snad všech právě stavěných chat v Plichticích. Někteří «chataři» vyrvali ze země i dosud zachované mezní kameny v lesích, které nyní «zdobí» i skalky u jejich příbytků. Až do roku 2010 značil hranice obecních lesů velenovského a plichtického katastru v místní části «Pod Horou» starobylý mezní kámen s měřičskými symboly. I ten vlivem neurvalé lesní těžby zmizel navždy. Po roce 1990 dochází za velké peníze k opětovnému zaměřování především pozemků s rekreačními příbytky nových majitelů. Mnohde se objevují i tabulky s nápisem «Soukromý pozemek, vstup zakázán». Dvojnásob začíná platit osvědčené «Co je tvoje to je moje a co je moje do toho tě nic není». Nově «přivandrovalí» obyvatelé do Plichtic u svých příbytků často ničí sousedy po staletí usazené mezníky, jako to udělal i kluk z Pičína.

U každé chalupy v Plichticích bývala malá zahrádka tzv. «hlavatičná» k vypěstování sazenic zelí («hlavatice») a tuřínu. Sazenice se potom vysazovaly na polich blíže vsi. Nakládané zelí potom bývalo hlavní obživou lidu a tuřín pak krmivem pro králíky. Kousek pole s vysázeným zelím a tuřínem lidé bedlivě chránili před hrozícím okusem tehdy značně rozšířených zajíců i srnek. Jako spolehlivá ochrana nikde nechyběla vycpanina člověka, t.zv. «strašáka v zelí» s nezbytným kloboukem. Bývaly to výtvory často i umělecké. Dnes už zelí nikdo na poli nepěstuje a tak nenávratně zmizely i «strašáci v zelí», ale bohužel s nimi i zajíci. Na připomínku s několika takovými, ale oživlými, «strašáky ze zelí» z roztodivnými klobouky na hlavě se lze potkávat v Plichticích ještě dnes.

Aby nezůstalo zapomenuto staré místopisné pojmenování krajiny plichtické, připomeňme si alespoň některé, v lidové mluvě zdejší používané. Nejobecnějším pojmenováním bývalo K Velenovům, K Horám, K Tužicům, K Zavlekovu, Na Skránčicku, K Hnačovu, K Plánici, Na Zborovsku. Hojně užívané bývalo pak podrobnější pojmenování:

• Trávníky, louky pod vsí s parc. č. 22, 528 až 544, s jediným přístupem ze vsi cestou "V loužku" . "Karlíkova" louka parc. č. 22, první pod Plichticemi, bývala využívána beze zkázy celou vsí k prvnímu "pasení" vylíhnutých housat. Bylo to místo příhodné, slunečné a chráněné od větrů ze věch stran a každá "husopaska" si svá housata pečlivě chránila. Pěšina, počínající u č.p. 11, procházející parc. č. 22 a dále okrajem parcel č. 365 až 378 významně zkracovala všem pěším cestu směrem k Přebořicku. Husy poskytovaly především jedinečné peří do postelových přikrývek "peřin", zvaných i "duchny". Peří muslo být nejpve "sedrané", to je zbavené špiček. Za dlouhých zimních večerů se střídavě snad ve všech staveních scházeli k "draní" peří trpělivé hospodyně, zvané "dračky" a samozřejmě důkladně "probrali" všechny události ve vsi, zvány byly potom "drbnami". Nad loukami Trávníky jsou pole s parc. č. 512 až 520, kde se říkalo Na Kněžnách (Malá a Velká Kněžna), z obdělávané polní výměry sedláci odvěděli k faře plánické díly úrody, zvané desátky. Navazující pole s čís. p. 481 až 507 nazývány byly Pod Pahorky.

• Brůdek, pole s parc. č. 545 až 563 směrem k tužickému katastru; lidé si pole pojmenovali podle tehdy ještě vydatného vodního «brodu, brůdku» pod Plichticemi na cestě do Tužic. Voda tady přetékala přes cestu ještě v roce 1975, kdy byla v rámci melioračních úprav svedena do požární nádrže pod kravínem. Pod cestou se říkalo loukám parc. č. 535 a 536 "V korytě", protože voda po staletí skutečně prohloubené «koryto» si vytvořila. V místech pod "Trávníky" na parc. č. 540, 542, 543 směrem k Přebořicku, se říkalo "Na rybníčku" , protože v dávných dobách tady rybník stával a byl napájen právě z vod, přitékajících od "Brůdku".

• K Zavlekovu louky se nacházející pod samotnou vsí po obou stranách silnice sklízeny bývaly vždy jako první v senoseči. Obecní louce s parc. č. 661 se říkalo Hliniště, těžbou hlíny na výstavbu chalup plichtických vzniklo zde podstané snížení bahnitého terénu, dodnes patrné. Pozdější zde vzniklá louka přidělována byla za odměnu plichtickému bubeníkovi (obecní bubeník ohlašoval bubnováním zprávy obce a byl předchůdcem obecního rozhlasu). Louka parc. č. 587 sedláka Kudrny zvaná byla Na Bahnité s několika metrovu vrstvou rozmáčené rašeliny, připomínající šumavské slatě. Louka bývala  velkým postrachem pro všechny děti, pasoucí na okolních lukách dobytek. Sousední pole s parc. č. 686 až 690 zvané Na dílech patřily sedlákům, kteří z nich odváděli "díly" sklizně obilí vrchnosti. 

• Brdec, místo severně od vsi směrem k Pohodnci u Volmutů, brdem bývala zvána pahorkatá krajina.

• Vršeček, nynější lesy severně nad Plichticemi ležící s parcelami č. 161, 164, 167, 169 a 171, pro stavbu silnice Zavlekov - Plichtice v letech 1934 - 1937 těžen tady byl kámen ke stavbě (granitový porfyr).

• Vůstrovec, lesy a políčka severně od vsi s parcelami č. 59, 60, 61, 63, 64; neobvyklé lidové pojmenování pochází ze staroslovanského «osterv», což byl předchůdce dnešního žebříku. Osterv byl vlastně vzrostlý, nejčastěji smrkový, kmen stromu s jednostranně silnými větvemi, sloužící pak jako jednotlivé stupně žebříku. Takovým stromům se silnými větvemi se dařilo právě v tomto, od západu silně větrném nechráněném místě.  Podobnému pojmenování Ostrovy se těšila i políčka plichtických občanů v katastru zborovském nad Pohodnicí.

• Zbudov, les s parc. č. 128, sousedící s katastrem hnačovským. Za lesem v katastru hnačovském nachází se Kletiny, psané též Pletiny, území zastavěno jest chatami.

• Zakup, dřívější pozemky parc. č. 115, 116, 126 v sousedství katastru Hnačov, v roce 1968 zastavěné velkým rekreačním objektem podniku TESLA Praha. Ve starých dobách novým osadníkům přidělovala obec pozemek jako určitý bonus «za kup» chalupy ve vsi.

• Filipinky, navazující na obecní «dráhy»,  dříve luční a dnes zcela zdevastované a neobdělávané pozemky parc. č. 780, 781, 782 a další, v minulosti využívané jako první pastviny pro dobytek. Čas svátku sv. Filipa a Jakuba připadá na 1. květen, kdy býval vyháněn dobytek na první pastvu. Kdysi slavná pouť v Těchonicích v kostele sv. Filipa a Jakuba nazývána byla i «pasteveckou». 

• U průhonu, louky parc. č. 794 až 799 v těsném sousedství obecních «drah», mezi nimž vedla cesta (průhon) pro dobytek k pastvě na dráhách. Sousedním polím s parc. č. 805 až 827 se říkalo U hájku.

• Na vrchu, obecní pozemek parc. č. 720, 721 v sousedství obecních drah (Předních a Zadních s rejčůrem), dnes s četnou chatovou zástavbou.

• V kopanině, pozemky s parc. č. 840, 856, 857 a do roku 1955 bývalým kamenolomem na západní straně Plichtic, od r. 1975 s chatovou zástavbou.

• Za horou, pozemky na katastru zavlekovském za «Kloudovou horou», původně patřící ke dvoru zavlekovskému z velkostatku panství Nalžovy, po roce 1918 podléhající pozemkové reformě. Z Plichtic získalo tamější pozemky několik občanů. Velkým pozemkem byla i Židovna, původně zavlekovského žida Öfnera, po reformě Antonína Stupky z Plichtic č.p. 34 (Bednáře). Nově pro tuto lokalitu vžilo se pojmenování Invalidovna, podle majitelů pozemků - invalidů.

Málo známá je skutečnost z "revolučního roku" 1848 po zrušení vrchnostenské správy v Čechách, kdy obec Zavlekov, snad jediná v tehdejším kraji Plzeňském, předložila 18. května 1848 Národnímu výboru v Praze českou petici  s požadavky a stížností venkovského lidu, ohledně obecních drah zavlekovských Za horou. Dráhy totiž vrchnost nalžovská hraběte Taaffe rozdělila a skoro polovinu z nich si přivlastnila. Tak se stalo, že hrabě Taaffe «pamatoval» i na plichtické a tak se obec Plichtice stala vlastníkem m.j. i parcely čís. 495 «Za horou» v katastru zavlekovském (viz mapa ve Fotogalerii). U uvedené parcely je v mapě slovně vepsáno Gemeinde Plichtitz Hirschaft Voseletz Prachensis kreis, to je Obec Plichtice Panství Oselce Prácheňský kraj. Zdá se, že petice byla úspěšná, protože obec plichtická vrátila obci zavlekovské již vlastnicky zaknihovaný pozemek. Petici proti Vrchnosti zorganizoval a vedl tehdejší učitelský "školní pomocník" ve škole zavlekovské Matěj Maidl (Maydl) a stal se tak doslova "černou ovcí" mezi učitelstvem nejen tehdejšího klatovského okresu a svědčí  o tom «Výslech o pobuřujícím chování zavlekovského učitele Matěje Maidla».

• Na Zdorčici, pozemky parc. č. 762 až 773 na katastr skránčický navazující. V roce 1995 při tvorbě zastavovacího plánu tohoto území se Obec Zavlekov, včetně jednoho zastupitele z Plichtic, nezachovala vůči plichtickým majitelům zdejších pozemků spravedlivě, když pozemky na plichtickém katastru byly ze zastavovacího plánu tohoto území vyjmuty. Zpracování zastavovacího plánu stálo obec 80 tis. Kč. Proč obec Zavlekov následně dostala "sponzorský dar" ve stejné částce od kontroverzní nadnárodní společnosti TVX Bohemia, zabývající se přípravou těžby zlata u Kašperských Hor, zůstává s otazníkem. Navazující pozemky skránčického katastru potom stouply značně na ceně a dnes posety jsou novodobou chatovou výstavbou, pozemky v katastru plichtickém staly se bezcennými.

• Bezkoutí, s pozemky parc. č. 725 až 741, dnes bez jakékoli přístupové cesty vedle se nacházející pozemky V Liští, podle místa výskytu chytrých lišek.

• Kozlovce, s pozemky parc. č. 567 až 620, sousedící s katastrem zavlekovským, při silnici z Plichtic do Zavlekova. Název patrně souvisí s hojností srnčí zvěře v těchto místech. Vedlejším pozemkům s parc. č. 568 až 601 se říkalo "V březině", asi podle porostu březového.

• Na bučku, pozemky a lesy na východní straně vsi s parc. č. 320 až 358, starodávný název připomíná zdejší krajinu s bukovým porostem. Směrem odtud na severovýchod jsou ještě pozemky "V rovinách", s parc. č. 280, 282, 283, 284. Dnešní obecní les parc. č. 239 ve starých dobách byl využíván celou vsí při zpracování lnu na sukno.

• Přebořice,  v katastru nalžovském, bývalý panský dvůr východně od Plichtic s pozemky "Přebořické panské obory", podléhajícími po roce 1918 pozemkové reformě. Pomístními názvy tam jsou Na panském, U vinice, Na Michalovské, U Přebořicka.

Zcela neobvyklému pojmenování dostalo se pozemkům plichtickým nad statkem Přebořice parc. č. 412, 475, 476, 477 "U pos..ného vršku". Pojmenování toto bylo odvozeno od toho, že tento vršek byl za starých časů "používán" početnou služebnou chasou ze dvora přebořického ke každodenním potřebám. Nabízí se i úvaha taková, že strmá cesta tudy vedoucí bývala pro kravské povozy velice namáhavá, až se z toho chudáci krávy podělaly. Směrem východním jsou ještě poslední pozemky plichtické s názvem "Dálky" a s již popisovanou obecní loučkou parc. č. 414, 415 "Zvoníček", užívanou plichtickými zvoníky, jako odměna od obce.

• Pohodnice, pozemky v katastru Velenovy od Pohodnice u Volmutů až po Hájovnu "V Šiplíku" u Jílků, okolní pole a louky nazývají se "Na luhách", "U studánky", "V kvadrátu", V Malé hoře" . Ve spodní části této lokality patrné jsou ještě sejpy, pozůstatky z rýžování zlata. Mezi Pohodnicí a Hájovnou je místo s parcelami č.  3913 až 3922 zvané Sádlovská, snad ve vztahu k Pohodnici, kde se zpracovávaly mršiny (i sádlo) uhynulých zvířat. Hájovna velenovská, zvaná je V Šiplíku, podle Šiply z Velenov, majitele pozemků v okolí. Lidové pojmenování bylo i V Šuplíku.

                                                             ♠  ♠   ♠   ♠

Samospráva plichtická

Starodávný kraj Prácheňský, jehož sídlem bylo město Písek, hraničil na západě s krajem Plzeňským se sídelním městem Plzní. Rozlohou ohromný Plzeňský kraj byl v rámci správní reformy v r. 1751 rozdělen na Plzeňský a Klatovský podíl, úředně pak zvaný "Klatovský podíl Plzeňského kraje". Takové uspořádání trvalo až do roku 1850 a Plichtice, Žďár, Velenovy náleželi stále pod kraj Prácheňský a sousední vsi Zavlekov, Tužice, Nalžovy přináleželi ke kraji Klatovskému.

Ves Plichtice v kraji Prácheňském patřila do roku 1848 pod panský vrchnostenský úřad Panství Lažany (Defurovy), připojené od roku 1823 k Oselcům v držení hraběte z Boos - Waldeck. Ke vzniku plichtické místní samosprávy předcházelo zrušení poddanství, tedy všech práv vrchnosti nad poddanými, včetně roboty, zákonem ze dne 6. září 1848. Robota byla zrušena zcela až po uplynutí roční doby, vrchnostenská správa byla zrušena k 1.6.1850 a změny držby nemovitostí přešly do správy okresních soudů. Následně 17. března 1849 byl vydán říšský zákon o prozatímním obecním zřízení č. 170, který definitivně zrušil dosavadní pravomoc panských vrchnostenských úřadů ve správě venkovských obcí. Pro vrchnost tuto správu vykonávali, vším lidem nenávidění, venkovští rychtáři s «radou starších» ze vsi. Rychtář ves ve všem řídil (rychtoval) a rozhodoval, dokonce měl právo i soudit. Rok 1848 je označován jako "revoluční", vše co bylo panské utrpělo velké újmy od lidu poddaného a naplnilo se stále platné rčení «na chudý lid musí být přísnost». V té době zaniká i kraj Prácheňský, jehož území bylo včleněno mezi kraje Českobudějovický a Plzeňský. Plichtice od té doby, jako obec místní politická, přináleží již pod kraj Plzeňský.

Z posledních ryhtářů plichtických je ještě v roce 1792 uváděn sedlák Matěj Karlík nar. 3.2.1718 (†17.4.1803) ze dvora "U Karlíků" v Plichticích čís. 2 (staré číslo 3). Od dubna 1793 pak je v různých vrchnostenských urbářích zaneseno jméno rychtáře Karla Behenského (Bechynského) nar. 3.2.1749 v Radicích, ženatého 31.1.1773, jenž spojil rychtu plichtickou ještě s panskou krčmou v čís. 9, dnes "U Šenkýřů". Rychtář a šenkýř plichtický Karel Behenský zemřel 4.11.1830 v Plichticích, stár 80 roků. Řečeno dnešní mluvou, "funkci rychtáře i šenkýře" po svém otci zdědil jeho syn Jakub Behenský nar. 21.7.1794 v hospodě plichtické čís. 9 (†22.3.1874) a vykonával ji až do r. 1848. V tom roce se tedy i lid plichtický navždy zbavil oseleckého vrchnostenského zástupce, přísného rychtáře Bechynského. Zdá se, že na paměť roku 1848 byl na plichtické návsi obcí plichtickou vztyčen křesťanský kříž s vročením 1856.

Nejnižším článkem nové územní samosprávy se stala obec, se svobodně zvolenými zástupci. Byla přijata zásada, že každá osoba musí patřit do svazku některé obce. Obci byl nadřazen okres v čele s c. k. okresním hejtmanem, další instanci mezi okresy a vídeňskými ministerstvy c. k. mocnářství Rakousko - Uherského završovali kraje. Volební instrukce z 8. dubna 1850 nařizovala v každé obci zvolit na tři roky dva orgány, obecní výbor a obecní představenstvo. Obecní výbor si ze svého středu zvolil obecní představenstvo, tj. starostu (představeného) a nejméně dva radní (výbory). Příslušnost obcí ke krajům, okresům a soudům byla v Čechách stanovena nařízením č. 274 z 19. října 1854. Podle tohoto nařízení se používá termín místní obec (později označována jen obec) a katastrální obec (později nazývána osada). Plichtice se stávají obcí místní politickou, spolu s dvěma osadami Hnačov a Skránčice. Tak tomu bylo až do roku 1910, kdy se Hnačov i Skránčice stávají každá samostatnými obcemi.  Plichtice, spolu  s osadami Hnačov a Skránčice, jsou tedy místní politickou obcí v Plzeňském kraji a jejich mezičlánkem je ještě  politický okres Klatovský, spravovaný okresním hejtmanstvím a v rámci okresu zřízeny jsou ještě tři okresy soudní  a to Klatovy, Nýrsko a Plánice. Plichtice přináleží soudním okresem do Plánice.

Plichtice jsou úředně presentovány následovně: Země: Čechy, Politický okres: Klatovy, Soudní okres: Plánice, Obec místní: Plichtice s osadamii Hnačov a Skránčice. Jak je patrno, již tehdy bylo územní uspořádání velice složité, částečné reformy z let 1862 a 1867 k tomu ještě více přispěly.

Počátek samosprávy, t.j. obce plichtické se dvěma osadami Hnačov a Skránčice je datován rokem 1854. Z listinných spisů uvádím  «představené» obce Plichtice (později starosty), případně «radní» (později výbor):

• 27.7.1877 představený obce chalupník Matěj Kolářík *25.1.1827 z čís. 15, radní František Šipla *12.4.1842 z čís. 1 "U Hejkalů", Jan Běloch *19.6.1823 z čís. 8 "U Bělochů",

• 1882 představený obce sedlák František Šipla *12.4.1842 z čís. 1 "U Hejkalů", výbor Josef Karlík, Matěj Karlík, František Běloch,

• 1883 - 1888 představený  obce Václav Šipla *16.8.1844 v čís. 1 "U Hejkalů", přiženil se 4.2.1868 do čís. 4 "U Němců" a je prvním Šiplou v této chalupě; podnikavec zřídil v selském dvoru č.p. 4 "U Němců" v r. 1880 ještě hospodu, sedlačina byla pro něho až druhořadá. Václav Šipla a František Šipla byli bratři.

• 1890 představený obce plichtické František Kolářík z osady Hnačov čís. 3,

• 1893 představený obce sedlák František Šipla *12.4.1842 z čís. 1 "od Hejkalů",

• 1904 starosta obce chalupník Vojtěch Karlík *4.4.1859 z čís. 7 "U Pulců",

• 1909 starosta obce sedlák Karel Šipla *5.8.1873 z čís. 4 "od Němců", syn Václava Šiply (*16.8.1844).

• Poslední obecní volby v politické obci Plichtice, s osadami Hnačov a Skránčice (po tříletém volebním období), konány byly v každé z těchto vsí dne 10.2.1911. Volební akt v obci byl aktem správy majetku a ne výkonem politických práv. V obecních volbách voleni byli hospodáři obecního jmění, t.zv. obecní výbor. V každé vsi voleni byli 4 výboři (představení) a 2 náhradníci, celkem tedy 12 členů, z nichž potom za týden 18.2.1911 v Plichticích byl zvolen z těchto 12 členů starosta obce  z Plichtic (pro všechny 3 vesnice), z Hnačova 1. radní a ze Skránčic 2. radní. Tehdejší volební systém byl velice složitý, volební právo měli jen muži, po dovršení 24 let věku a jsou plátci daní ve vsi, v níž bydlí a požívají zde plných občanských práv. V každé vsi byl vypracován jmenný seznam takových mužů s vyčíslením částky odváděných daní. Podle těchto seznamů vytvořeny byly tři voličské sbory. K tomu účelu pak byla celková výše přímých daní, odváděných obci, rozdělena na tři stejné díly. Voliči (daňoví poplatníci) pak byly seřazeni od největšího po nejmenšího daňového plátce. Do 1. voličského sboru a zároveň nejmenšího zařazeno bylo tolik největších daňových poplatníků, aby součet jejich přímých daní dosáhl 1/3  veškerých odváděných daní. Do 2. sboru  zařazeni byli střední daňoví poplatníci a 3. sbor  tvořili drobní poplatníci. 1. sbor tvořilo 8 hospodářů  voličů (ze všech tří vsí), 2. sbor čítal 24 voličů (ze tří vsí) a nejpočetější 3. sbor měl 64 voličů (ze tří vsí). Celkem tedy volilo z těchto tří vsí 96 osob. Jak již bylo zmíněno, zvolený 12. členný obecní výbor svolával k jednání do Plichtic zvolený obecní starosta z Plichtic a zde se rozhodovalo o věcech týkajících se všech tří vsí. Každý sbor volil zvlášť, nejprve třetí, pak druhý a nakonec první. Volilo se veřejně, kdy se volič vyjádřil ústně před volební komisí. Výsledek hlasování byl zanesen do hlasovací listiny vedle jeho jména. Zejména hnačovští se cítí ukřivdění a poukazují na to, že ve věcech jejich vsi rozhodují plichtičtí a skránčičtí, aniž by znali poměry ve vsi Hnačov. Hnačovští jásají, když už v roce 1912 nařízením Zemské politické správy v Praze stávají se samostatnou politickou obcí a vzkazují «dost už bylo Plichtic».  

• V roce 1914 začala  1. světová válka a obecní starostové a radní byli od všeobecné mobilisace osvobozeni, protože jejich potřeba v obci byla «nevyhnutelná». Nařízeno bylo až později, že se musí i oni k «vojenské zdravotní přehlídce» do Plánice dostavit v době od 6. ledna do 6. února 1916, často však bývali uznáni neschopnými. Válka skončila v roce 1918 a 28. října byla vyhlášena samostatná Československá republika (1. republika).

          Obecní volby za 1. československé republiky (1918 - 1938)

15.6.1919 první svobodné obecní volby; prvním poválečným starostou obce Plichtice se stal od 15.1.1922 kameník Václav Přerost *31.5.1876 z Plichtic č.p. 36 "od Barochů", dlouholetým radním byl cementář Emanuel Kudrna z Plichtic č.p. 33 "od Fučilů". Okresním soudem v Berouně potrestána byla 22.8.1921 Anna Stupková nar. 1.1.1902, příslušná do Plichtic, v tom čase služebná v Loděnici u Berouna, a to 24 hodinami vězení za krádež, t.j. «čin spáchaný z pohnutky nízké a nečestné» a k tomu ještě vedlejším trestem «ztrátou volebního práva». Tato občanka plichtická byla tím samým soudem potrestána již 12.5.1921 «14ti dny tuhého vězení».

16.9.1923 druhé volby do obecního zastupitelstva,  starostou v Plichticích byl stále kameník Václav Přerost z Plichtic č.p. 36 "od Barochů",

16.10.1927 třetí poválečné volby do zastupitelstva; v roce 1925 byl starostou sedlák Václav Kudrna *1.5.1869 z Plichtic č.p. 6 "od Adamů",

1931 čtvrté volby do zastupitelstva; od r. 1929 byl starostou sedlák Josef Šipla *16.3.1882 z Plichtic č.p. 1 "od Hejkalů";  Pokladní kniha roku 1932 Obce Plichtice uvádí příjem 9 727,75 Kčs, vydání 6 142 Kčs. Z příjmových položek se uvádí: • od Emanuela Kudrny za písek z obecních drah na výrobu tašek 383 Kčs • prodej dřeva ze Zbudova 1388 Kčs • nájem za místo na drahách a písek na výrobu tašek od Mikeše z Blatné 650 Kčs • příjem z lesa za jehličí 192,50 Kčs • pronájem myslivecké honitby 240 Kčs  • za písek ze drah na výrobu tašek od Hynka Horejše z Plánice 396 Kčs  • za dvě soušky z lesa 61 Kčs • za prodané síto na drahách 61 Kčs • za prodanou máj 25 Kčs.  Z vydání je uvedeno: • odvodní výloha a dieta starosty (vojenský odvod) 110 Kčs • mzda za sázení v lese 385 Kčs • běžná vydání starosty 270 Kčs • za výpisy pro památeční knihu vyplaceno starostovi 164 Kčs • paušál drnomistru Reisrovi 40 Kčs • služné obecnímu hajnému Formanovi  180 Kčs • starostovi Šiplovi za I. čtvrtl. 1932 služné 250 Kčs • pokladníkovi Bělochovi za  rok 1932 služné 60 Kčs • starostovi Šiplovi za r. 1932 cestné 120 Kčs • starostovi Šiplovi za I. čtvrtl. 1932 kancelářské potřeby 125 Kčs • starostovi Šiplovi 50 Kčs za mimořádné práce písařské • starostovi Šiplovi 50 Kčs za světlo, úklid a otop • starostovi Šiplovi za vedení knihovny 30 Kčs. Již tehdy platilo staré přísloví «ani kuře zadarmo nehrabe».

19.5.1935 poslední parlamentní volby, v nichž našla uplatnění i strana «Národní obec fašistická», založená již v roce 1926. Četnická stanice v Horách Stříbrných zaznamenala velký nárůst voličů ve Velenovech, kde strana získala 145 hlasů, v Plichticích jeden hlas od řezníka z č.p. 26 Františka Stupky. Vůdcem strany byl gen. Radola Gajda, proto i ve Velenovech byl jeden občan přezdíván «Gajda».

          Obecní volby za 2. československé republiky (1938 - 1939)

1938 obecní volby konány ve třech vlnách 22.5., 29.5. a 12.6.; starostou Plichtic byl na krátký čas chalupník Antonín Stupka *9.2.1899 z Plichtic č.p. 34 "od Bednářů", jeho nástupcem pro válečné období se stal opět sedlák Josef Šipla *16.3.1882 z Plichtic č.p. 1 "od Hejkalů".

                 Období protektorátu Čechy a Morava (1939 - 1945)

Protektorát Čechy a Morava (něm. Protektorat Böhmen und Mähren) byl zřízen Adolfem Hitlerem dne 15. března 1939 po německé okupaci Československa a trval až do skončení 2. světové války v květnu 1945. V platnost vstoupil říšskoněmecký systém a došlo k likvidaci územní samosprávy a správu obce tak zastával pouze starosta.  Vládním nařízením č. 51/1944 Sb. byla završena německá úřednická správa obcí. Po celé toto válečné období vykonával starostu obce Plichtice sedlák Josef Šipla *16.3.1882 z Plichtic č.p. 1 "od Hejkalů". Po skončení války vládla všude velká euforie a touha po odplatě všem kolaborantům a přisluhovačům německého okupačního režimu. Ani v Plichticích i okolních obcích tomu nebylo jinak, zúčastnění se většinou provinili proti «národní cti» tím, že «hostili gestapáky». Prezidentem republiky E. Benešem byly vydány časově omezené dekrety «O potrestání zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech» a «O trestání některých provinění proti národní cti». Dokumenty z této doby jsou uchovány v archivech. 

                        Poválečné Československo (1945 - 1948)

Po skončení druhé světové války v květnu roku 1945 i v Plichticích se ujímá řízení obce národní revoluční výbor, který ustavuje hudebník a kameník František Běloch  (Kalčík) nar. 29.7.1912 v Plichticích č.p. 22, za války «odbojář na Plánicku v organizaci Hnutí za svobodu s krycím jménem Vavák», podle Václava Jandy ze Zborov, které navázalo styk se sovětským partyzánským oddílem na Plánicku. Svržen a zatracován všemi byl plichtický válečný starosta Šipla, založena byla v Plichticích KSČ (Komunistická strana Československa), členy revolučního národního výboru se stali chalupník Emanuel Jiříček (od Kovářů) z č.p. 28, zedník Jaroslav Syrový (od Tesárků) z č.p. 40, chalupník Jan Kudrna (od Pastušků) z č.p. 18, kameník Josef Muchna (od Kubíčků) z č.p. 30 i další. Hned po převzetí moci NRV i v Plichticích působila při zajišťování zrádců, udavačů a kolaborantů i prchajících německých vojáků «revoluční garda», jejíž činnost byla zde již popsána.

26.5.1946  první volby do Ústavodárného národního shromáždění proběhly v celém Československu a podle jejich výsledků bylo ustaveno i složení národních výborů. Výsledky voleb v Plichticích byly následující: Komunisté 28 % (kandidátka č. 1 - KSČ), Lidovci 27 % (kandidátka č. 2 - Čsl. strana lidová), Sociální demokraté 27 % (kandidátka č. 3 - Čsl. strana sociálně demokratická), Národní socialisté 18 % (kandidátka č. 4 - Čsl. strana národně socialistická). Předsedou MNV (Místního národního výboru) v Plichticích zvolen z kandidátní listiny č. 1 kameník Václav Tůma nar. 25.9.1910 z Plichtic č.p. 21, další členové byli z revolučního národního výboru. Velice aktivním členem byl zedník Jaroslav Syrový (od Tesárků) z č.p. 40, který vedl m.j. i nabídku firem na elektrifikaci Plichtic, obcházel jednotlivá stavení a celou agendu nosil v tašce (aktovce). Ve vsi pak se říkalo, že «Tesárek má elektriku v aktovce». Většinu plichtických chalupníků se mu pro elektrifikaci obce přesvědčit nepodařilo a tak Plichtice zůstaly i na další desetiletí zahaleny tmou.   

30.5.1948 druhé  parlamentní volby do Národního shromáždění, konaly se po únorovém převratu v zemi, s nástupem Gottwaldovského  komunistického režimu na dlouhá léta. Předsedou MNV Plichtice zvolen byl kameník Václav Stupka nar. 8.8.1906 (od Jasanků) z č.p. 26. Volební byla toliko jediná kandidátka «Jednotná kandidátka NF (Národní fronty)». 1.1.1949 v rámci státní reorganizace vzniká Západočeský kraj (se Západočeským KNV - Krajským národním výborem) a v jeho rámci i okresy Klatovy, Sušice a Horažďovice. Plichtice přináležely k okresu Horažďovice. Vznikl tak ONV Horažďovice (Okresní národní výbor) a sídlil v dnešní budově Léčebny dlouhodobě nemocných. ONV Horažďovice začal vydávat svoje noviny, týdeník «Prácheňský budovatel».

16.5.1954 třetí volby poválečné do národních výborů, kdy «veškerá moc ve státě byla již plně v rukou pracujícího lidu» z voleb vzešel jako předseda MNV Plichtice opět kameník Václav Stupka (od Jasanků). Členy výboru byly Václav Janus z č.p. 31, Jan Kudrna z č.p. 18, Josef Běloch z č.p. 10, František Strolený z č.p. 12, Jan Šipla z č.p. 5.

19.5.1957 čtvrté volby, z nichž vzešel zcela nový a též poslední předseda MNV Plichtice kameník Václav Tůma nar. 25.9.1910 z Plichtic č.p. 21, tajemníkem se stal kameník Josef Muchna nar. 1.3.1922 ve Velenovech, žijící v Plichticích č.p. 30 "U Kubíčků" a členové rady MNV byli, hostinský Augustin Bechynský z č.p. 9 "od Šenkýřů", Václav Němec z č.p. 41 "od Frantů", Jan Kudrna z č.p. 18 "od Pastušků", František Strolený z č.p. 12 "od Dubanů". Státní dodávky sedláků plichtických, rozepisované MNV, byly nesplnitelné, naopak dodávky státu od chalupníků byly spíše jen symbolické. Předsedou KSČ v Plichticích v té době byl 23. letý Stanislav Bechynský nar. 13.11.1935 z Plichtic č.p. 32 "od Truhlářů". Matka o něm prohlašovala «náš Standa je největším pánem ve vsi».  Byla to předzvěsť pro kolektivizaci vesnice, kdy bylo i v Plichticích založeno na ustavující schůzi 22. srpna 1957 JZD (Jednotné zemědělské družstvo). Týdeník «Prácheňský budovatel» z 11.5.1957 představil «3 naše zástupce pro volby do KNV» i 35 kandidátů «do ONV Horažďovice». Mezi úspěšnými kandidáty do KNV Plzeň (Krajský národní výbor) byl i kožešník v Horažďovicích Josef Přerost nar. 3.10.1906 ve Vídni svobodné matce Anežce Přerostové z Plichtic č.p. 23 "U Řeháčků", zvané «Pšona». Josef Přerost, kožešník, se potom stal ředitelem «Krajského ústavu národního zdraví v Plzni» (KÚNZ) a bylo mu svěřeno řízení celého zdravotnictví, včetně všech lékařů v bývalém Západočeském kraji (nynější Plzeňský a Karlovarský kraj). Proč v té době všichni Přerostové v Plichticích se stali předčasnými poživateli invalidních důchodů, se lze jen domnívat.

12.6.1960 páté volby, kdy zaniká MNV Plichtice, v rámci sloučení obcí Plichtice, Skránčice a Tužice do obce Zavlekov (1.1.1972 připojeny též Vlčnovy a 1.1.1994 naopak nově vzniká Obec Tužice). K tomuto datu se rovněž slučují okresy Horažďovice a Sušice do jediného okresu Klatovy. Vznikl tak ONV Klatovy (Okresní národní výbor). 11.7.1960 byla vyhlášena Československá socialistická republika a Západočeský kraj dostal přízvisko «pevná hráz socialismu a míru».

                          Místní národní výbor v Zavlekově

Z pátých voleb 12.6.1960 vzešel jako předseda MNV v Zavlekově František Rada (*1918), krejčí ze Zavlekova č.p. 13, tajemníkem se stal kameník Karel Frančík (*1911) ze Zavlekova č.p. 76, pozdější poslanec ONV Klatovy. Na místo tajemníka potom byl dosazen Josef Jára z Malého Boru, pracující jako mechanizátor v JZD Zavlekov. Josef Jára byl horlivým a obávaným vykonavatelem státní moci. Plichtice byly zastoupeny v radě MNV Zavlekov Václavem Melcem (*1928) z Plichtic č.p. 14 a členem Josefem Muchnou (*1922), kameníkem z Plichtic č.p. 30.

14.6.1964 šesté volby, z nichž se stal předsedou MNV opět František Rada, tajemníkem Josef Jára z Malého Boru, poslancem ONV Klatovy Karel Frančík, z Plichtic byl členem rady MNV Václav Melc, toho času předseda JZD Plichtice a členem MNV Václav Stupka (*1931), kameník z Plichtic č.p. 34 "U Bednářů".

26. - 27. 11.1971 sedmé volby, jako předseda MNV pokračuje František Rada ze Zavlekova, tajemníkem MNV je nově František Petráň (*1938), truhlář z Mladic č.p. 1, poslankyní v ONV Klatovy je nově Marie Mikešová (*1934), dělnice z Tužic č.p. 33, zástupcem z Plichtic je člen rady MNV Václav Melc, předseda JZD Plichtice.

22. - 23.10.1976 osmé volby, předsedou MNV Zavlekov je opět František Rada, který funkci vykonával do konce r. 1978 a pak odešel do důchodu. Jeho nástupcem se stal od 22.12.1979 Václav Tengler (*1942), tesař z Číhaně č.p. 22, zvaný «zákon». Novým tajemníkem se stal kameník František Maxa (*1945) z Tužic č.p. 24. Karel Běloch (*1944) z Plichtic č.p. 8 se stal členem rady MNV a zároveň poslancem ONV Klatovy pouze pro jedno volební období.

5. - 6.6.1981 deváté volby, předsedou MNV Zavlekov se stal kameník František Maxa z Tužic č.p. 24, zcela novým tajemníkem MNV byl kameník Miloslav Sopek (*1955) z Tužic č.p. 8, pocházející z Ústalče. Nově zvoleným poslancem do ONV Klatovy se stal traktorista JZD František Kočí (*1958) ze Zavlekova - Suché č.p. 67. 

23. - 24.5.1986 desáté volby, z nichž jako předseda MNV Zavlekov vzešel opět kameník František Maxa z Tužic a tajemníkem se znovu stal kameník Miloslav Sopek z Tužic (21.5.2007 se zastřelil). Poslankyní ONV Klatovy byla zvolena prodavačka Jiřina Makrlíková (*1945) ze Zavlekova č.p. 87, pocházející z Ústalče. Plichtice v tomto volebním období v MNV Zavlekov nemají zástupce. V těchto volbách byla naposledy uplatněna «Jednotná kandidátka NF (Národní fronty)».

                     Změna politického systému

17. listipadu 1989 revolucí došlo ke změně politického systému v ČSSR (Československá socialistická republika). Z dosavadních Místních národních výborů (MNV) se staly Obecní úřady, z předsedů MNV starostové  a z členů MNV zastupitelé. Podle nového politického systému a územního uspořádání občané byli od roku 1990 do roku 2016 u volebních uren neuvěřitelných 44 krát (volby do České národní rady, Sněmovny lidu, národů Federálního shormáždění Poslanecké sněmovny, Senátu Parlamentu ČR, Evropského parlamentu, presidenta, do krajů, obcí, referendum o přistoupení ČR k Evropské unii).

23. - 24.11.1990 první volby do obecního zastupitelstva, s kandidátními listinami více politických stran. V Zavlekově byly utvořeny dvě kandidátní listiny a to KDU ČSL (Křesťansko demokratická unie a Československá strana lidová) a KSČ (Komunistická strana Československa). Volební účast byla 86,74 %. Volilo se devítičlenné zastupitelstvo. Z voleb vítězně vzešli «Lidovci» se šesti kandidáty Blažejem Černíkem (*1945), stavbyvedoucím ze Zavlekova č.p. 8, pocházející z Plánice, Josefem Bízkem (*1923), důchodcem ze Zavlekova č.p. 42 (Hořejší mlýn), Josefem Vitáskem (*1929), důchodcem ze Zavlekova čp. 11, Stanislavem Johánkem (*1922), důchodcem ze Zavlekova č.p. 73, Josefem Přerostem (*1927), důchodcem z Mladic č.p. 6 a Marií Karlíkovou (*1934), důchodkyní z Plichtic č.p. 9 (hospody). Z druhé kandidátky KSČ byli zvoleni zbývající tři kandidáti a to František Maxa (*1945) z Tužic č.p. 24, bývalý předseda MNV Zavlekov, Václav Flaška (*1927), důchodce z Vlčnov č.p. 8 a Anna Mašková (*1933) důchodkyně ze Zavlekova č.p. 52. Z devítičlenného zastupitelstva zvolen byl starostou obce Zavlekov Blažej Černík a místostarostou Josef Bízek. Plichtice zastupuje z kandidátky KDU ČSL hostinská Marie Karlíková. K rozdělení Československa došlo 1.1.1993, kdy vznikly dva samostatné státy Česká republika a Slovenská republika.

                                                  ♣ ♣ ♣

18. - 19.11.1994 druhé volby do obecního zastupitelstva opět s dvěma kandidátkami KDU ČSL a KSČM (Komunistická strana Čech a Moravy). Volební účast byla 78,83 %. Z kandidátky KDU ČSL vzešlo sedm zastupitelů a to starosta obce Blažej Černík (*1945) ze Zavlekova č.p. 8 s 226 hlasy, místostarosta Josef Bízek (*1923) ze Zavlekova č.p. 42 se 126 hlasy, Bohuslav Přerost (*1941) z Mladic č.p. 14 s 212 hlasy, Stanislav Johánek (*1960) zedník ze Zavlekova č.p. 110 se 170 hlasy, Josef Vitásek (*1929) ze Zavlekova č.p. 11 se 158 hlasy, František Fous (*1959) ze Zavlekova č.p. 3 se 158 hlasy a Pavel Šipla (*1958) soukromý zemědělec z Plichtic č.p. 1 se 141 hlasy. Z kandidátky KSČM jsou zbývající dva zastupitelé a to Jiřina Makrlíková (*1945) ze Zavlekova č.p. 87 se 116 hlasy a Karel Křesák (*1953) ze Zavlekova č.p. 90 se 102 hlasy. V těchto volbách nebyli úspěšní kandidující za KDU ČSL Josef Voráček (*1957) z Vlčnov č.p. 17 a Emanuel Bízek (*1964) ze Skránčic č.p. 27 a z kandidátky KSČM Josef Souček (*1946) ze Zavlekova č.p. 92, Tereza Šlehoferová (*1950) ze Zavlekova č.p. 103, Jaroslava Mertlová (*1936) z Mladic č.p. 5 a Marie Sudová (1955) ze Zavlekova č.p. 107. Plichtice v obci z kandidátky KDU ČSL zastupuje Pavel Šipla.  Na základě výsledků místního referenda v Tužicích ze dne 26.6.1993 se od 1.1.1994 Tužice stávají samostatnou obcí.

                                                  ♣ ♣ ♣

13. - 14.11.1998 třetí volby do obecního zastupitelstva v Zavlekově s kandidátkou jen jediné politické strany a to KDU ČSL s výsledky : starosta obce Zavlekov Blažej Černík (*1945) ze Zavlekova č.p. 8 se 128 hlasy, Karel Plánička (*1955) podnikatel ve stavebnictví ze Skránčic č.p. 12 se 124 hlasy, Josef Voráček (*1957) elektromontér z Vlčnov č.p. 17 se 123 hlasy, Pavel Šipla (*1958) z Plichtic č.p. 1 se 116 hlasy, Josef Vitásek (*1929), důchodce ze Zavlekova č.p. 11 se 114 hlasy, Jaroslava Maxová (*1970) z Mladic č.p. 20 se 113 hlasy, František Fous (*1959) ze Zavlekova č.p. 3 se 112 hlasy, Miroslav Přerost *1931), důchodce ze Zavlekova č.p. 4 se 109 hlasy a Stanislav Johánek (*1960) zedník ze Zavlekova č.p. 110 se 107 hlasy. Volební účast byla jen 58,03 %. Pavel Šipla v obci z kandidátky KDU ČSL zastupuje ves Plichtice.

                                                 ♣ ♣ ♣

1. - 2.11.2002 čtvrté volby do obecního zastupitelstva v Zavlekově s dvěma kandidátkami KDU ČSL a Nezávislí kandidáti - Sdružení nezávislých kandidátů. Volební účast byla 62,35 %. Za KDU ČSL zvoleni byli Blažej Černík (*1945) ze Zavlekova č.p. 8 se 131 hlasy, Ing. František Kalista (*1960) ze Zavlekova č.p. 62 (pocházející z Čachrovska) se 119 hlasy, Jaroslava Maxová (*1970) z Mladic č.p. 20 se 106 hlasy, Stanislav Johánek (*1960) ze Zavlekova č.p. 110 s 92 hlasy a František Fous (*1959) ze Zavlekova č.p. 3 se 71 hlasy. Neúspěšnými kandidáty za KDU ČSL byli Pavel Šipla, Miroslav Soumar, Karel Plánička a Josef Voráček. Z Nezávislých kandidátů zvoleni byli Mgr. Václav Hnojský (*1965), učitel ze Zavlekova č.p. 45 se 133 hlasy, Ing. Miroslav Frančík (*1970) ze Zavlekova č.p. 93 se 121 hlasy, Vladislav Vaňourek (*1961) ze Zavlekova č.p. 106 s 84 hlasy a Rostislav Maxa (*1970) ze Zavlekova č.p. 50 s 82 hlasy. Starostou obce se po čtvrté stal Blažej Černík ze Zavlekova, místostarostou pak Mgr. Václav Hnojský ze Zavlekova. Neúspěšnými  za Nezávislé kandidáty byli Milan Kotlan, Jiří Machulda, Zdeněk Jíša, František Peřkavec, Pavel Kindelmann, Miroslav Zahálka a František Kočí. za Na základě referenda ve dnech 13. - 14.6.2003 přistoupila ČR k Evropské unii dnem 1. května 2004. Celostátní účast na referendu byla jen 55,2 %, pro přistoupení hlasovalo 77,3% občanů. Účast na referendu za obvod Zavlekov byla pouhých 49,29 % a pro přistoupení se vyslovilo 112 občanů, proti bylo 59 . V samotných Plichticích byla účast na referendu 52,27 %, když se zúčastnilo jen 23 hlasujících z celkových 44 s výsledkem 17 ANO, 5 NE, 1 neplatný. Plichtice z těchto voleb nemají zastoupení v obecním zastupitelstvu, neboť kandidát za KDU ČSL Pavel Šipla získal pouze 104 hlasy.

                                                  ♣ ♣ ♣

20. - 21.10.2006 páté volby do obecního zastupitelstva v Zavlekově se třemi kandidátními listinami (každá s devíti kandidáty, celkem 27 osob se ucházelo o zvolení)) a to 1. SNK - Strana pro rozvoj obce, dosáhla těchto výsledků: Mgr. Václav Hnojský  (*1965), učitel ze Zavlekova č.p. 45 se 116 hlasy, Vladislav Vaňourek (*1961) ze Zavlekova č.p. 106 s 93 hlasy, neúspěšnými byli Rostislav Maxa (*1970) ze Zavlekova č.p. 50 s 82 hlasy, Frank Simson (*1967) německý podnikatel ze Zavlekova č.p. 115 s 56 hlasy, Karin Pacholíková (*1956) ze Zavlekova č.p. 27 s 50 hlasy, Jaroslav Makrlík (*1969) ze Zavlekova č.p. 87 se 46 hlasy, Koubek Zdeněk (*1957) ze Zavlekova č.p. 105 se 45 hlasy,  Karel Novák (*1973) ze Zavlekova č.p. 59 se 41 hlasy a Pavel Přerost ze Zavlekova č.p. 106 s 28 hlasy. 2. SDRUŽENÍ nezávislých kandidátů s těmito výsledky: Pavla Přerostová (*1972) učitelka MŠ ze Zavlekova č.p. 116 s 99 hlasy, Jaroslava Maxová (*1970) z Mladic č.p. 20 s 90 hlasy, Blanka Sudová (*1955) ze Zavlekova č.p. 94 s 81 hlasy a neúspěšní z této kandidátky byli Stanislav Johánek (*1960) ze Zavlekova č.p. 110 se 76 hlasy, Milan Kotlan (*1969) ze Skránčic č.p. 6 se 75 hlasy, Jitka Šiplová (*1963) z Plichtic č.p. 1 s jen 54 hlasy, Petr Tomšík (*1973) ze Zavlekova č.p. 118 s 52 hlasy, Hana Melcová (*1975) ze Zavlekova č.p. 56 se 40 hlasy a Ladislav Král (*1981) ze Zavlekova č.p. 10 s 25 hlasy.  3. KDU ČSL dosáhla volebních výsledků: Ing. František Kalista ze Zavlekova č.p. 62 se 148 hlasy, Karel Plánička (*1955) ze Skránčic č.p. 12 se 112 hlasy, Blažej Černík (*1945) ze Zavlekova č.p. 8 se 109 hlasy a František Fous (*1959) ze Zavlekova č.p. 3 s 55 hlasy. Neúspěšnými za KDU ČSL byli: Jaroslav Vitásek (*1959) ze Zavlekova č.p. 11 s 86 hlasy, Miroslav Přerost (*1975) ze Zavlekova č.p. 26 s 86 hlasy a Pavel Šipla (*1958) z Plichtic č.p. 1 jen s 82 hlasy. Starostou obce se po páté stal Blažej Černík ze Zavlekova a místostarostou pak Mgr. Václav Hnojský  (*1965) ze Zavlekova. Volební účast dosáhla 65,16 %.

Po odchodu Blažeje Černíka do starobního důchodu byl starostou obce Zavlekov zvolen od 3.11.2006 Ing. František Kalista, z postu starosty odstoupil již 16.7.2007. Od 11.8.2007 zvolen starostou kontroverzní  VLADISLAV VAŇOUREK(*1961), mlékař ze Zavlekova č.p. 106, pocházející z Tojic na Nepomucku. Plichtice z těchto voleb nemají v obci žádného zastoupení neboť Jitka Šiplová získala jen 54 hlasů.

                                                 ♣ ♣ ♣

15. - 16.10.2010 šesté volby do obecního zastupitelstva v Zavlekově. Do voleb přihlášena jediná kandidátka SNK - strana pro rozvoj obce. Druhou kandidátku KDU ČSL její představitel František Fous nestihl v termínu podat a tato strana se proto na budoucích volbách v Zavlekově neúčastnila. Z těchto voleb, s nejnižší účastí voličů 46,88 % vzešel staronový starosta obce Vladislav Vaňourek (*1961) mlékař ze Zavlekova č.p. 106 se 141 hlasy, místostarosta Mgr. Václav Hnojský (*1965) učitel ze Zavlekova č.p. 45 se 128 hlasy, Blanka Sudová (*1955) ze Zavlekova č.p. 94 se 124 hlasy, Pavla Přerostová (*1972), učitelka MŠ ze Zavlekova č.p. 116 se 121 hlasy, Frank Christian Simson (*1967), německý podnikatel ze Zavlekova č.p. 115 se 118 hlasy, Karel Novák (*1974) ze Zavlekova č.p. 59, pocházející z Pečetína se 117 hlasy, Milan Kotlan (*1969) ze Skránčic č.p. se 117 hlasy, Zdeněk Koubek (1957), zedník ze Zavlekova č.p. 105, pocházející ze Strakonicka se 115 hlasy a Jitka Šiplová (*1963) z Plichtic č.p. 1, pocházející z Horažďovic, se 113 hlasy. Zvláštností všech těchto zastupitelů je, že jen dva a to Blanka Sudová a Milan Kotlan patří mezi starousedlíky. Voliči z těchto voleb byli zklamáni, protože si nevybrali na další čtyři roky ty správné zastupitele. Až počátkem roku 2015 byly odhaleny rozsáhlé finanční machinace na Obecním úřadu v Zavlekově, šetřené kriminální policií.  Plichtice mají v obci zastoupení Jitkou Šiplovou..

                                                  ♣ ♣ ♣

10. - 11.10.2014 sedmé volby do obecního zastupitelstva v Zavlekově, s volební účastí 60,61 % a dvěma kandidátkami a to 1. Volba pro Zavlekov a 2. Nezávislí. Vítězně, v počtu 6 kandidátů, z voleb vzešli Nezávislí s těmito výsledky: starosta obce Vladislav Vaňourek (*1961) ze Zavlekova č.p. 106 s neuvěřitelnými 184 hlasy, místostarosta obce Mgr. Václav Hnojský (*1965) ze Zavlekova č. 45 se 167 hlasy, Karel Novák (*1974) ze Zavlekova č.p. 59 se 140 hlasy, Milan Kotlan (*1969) ze Skránčic č.p. 6 se 104 hlasy, Prexl Tomáš (*1979) ze Zavlekova č.p. 33, pocházející z Čermné, se 151 hlasy a Karel Plánička (*1955) ze Skránčic č.p. 12 se 158 hlasy. Neúspěšnými ve volbách za Nezávislé byli 3 kandidáti a to  Pavel Kirpal (*1975), poštovní zaměstnanec ze Zavlekova č.p. 108 se 140 hlasy, Jiří Machulda (*1961), truhlář ze Zavlekova č.p. 69 se 110 hlasy a Rostislav Maxa (*1970) ze Zavlekova č.p. 50, pocházející z Tužic, se 149 hlasy. Z kandidátky č. 1 Volba pro Zavlekov vzešli 3 zastupitelé a to Ing. Miroslav Frančík (*1970) ze Zavlekova č.p. 93 se 132 hlasy, Josef Voráček (*1957) z Vlčnov č.p. 17 se 129 hlasy a Stanislav Johánek (*1960) ze Zavlekova č.p. 110 se 103 hlasy. Z kandidátky čís. 2 Volba pro Zavlekov se stali neúspěšnými Vitásek Jaroslav, Melcová Hana, Šiplová Jitka, Král Zdeněk, Pacholík František a Simson Frank Christian. Ani tentokrát neměli voliči obecního zastupitelstva v Zavlekově «štastnou ruku» ve volbě svých «vyvolených», finanční machinace s majetkem obce nadále pokračují. Všestranná hloupost  a tidíž i nečinnost všech zastupitelů, včetně finanční a kontrolní komise obce o tomto dění je nepochopitelná a zarážející. Plichtice z těchto voleb nemají v obci zastoupení, protože Jitka Šiplová nezískala potřebný počet hlasů.   ne

                                                   ♣ ♣ ♣

Doslova «zemětřesením» na Obci Zavlekov bylo podání trestního oznámení Okresnímu státnímu zastupitelství v Klatovech ze dne 23.4.2015, podaného obecním zastupitelem Ing. Miroslavem Frančíkem, ve věci podezření ze spáchání trestního činu při správě a nakládání se svěřeným majetkem a s veřejnými prostředky starostou obce Vladislavem Vaňourkem ze Zavlekova č.p. 106 a účetní OÚ Zavlekov Martinou Kotlanovou ze Skránčic č.p. 6. V návaznosti na trestní oznámení bylo svoláno na den 26.6.2015 zasedání Zastupitelstva obce Zavlekov s obvyklým programem, jako jsou zcela «formální» zprávy finančního a kontrolního výboru a obecní záležitosti. Zvláštním bodem jednání bylo ukončení pracovního poměru s účetní obce Martinou Kotlanovou, odvolání Vladislava Vaňourka z funkce starosty obce Zavlekov a odvolání Mgr. Václava Hnojského z funkce místostarosty obce. Na zasedání obecního zastupitelstva nebyli přítomni dva zastupitelé Václav Hnojský a Karel Novák. Po veřejném, zcela zvláštním hlasování, bylo přijato usnesení: odvolání starosty obce Vladislava Vaňourka (pro:5, proti:0, zdržel se:2), zvolení starostou obce Zavlekov dosavadního zastupitele Tomáše Prexla (pro:5, proti:0, zdržel se:2), zvolení místostarosty obce dosavadního zastupitele Josefa Voráčka (pro:6, proti:0, zdržel se:1). Řečno dnešní mluvou, «osobní zodpovědnost» přijali a funkce zastupitele se vzdali «odevzdáním mandátu» i dosavadní místostarosta obce Mgr. Václav Hnojský a zastupitel Karel Novák a mandátu se vzdali i z voleb vzešlí «náhradníci» Pavel Kirpal, Jiří Machulda a Rostislav Maxa. Účetní obce Martina Kotlanová ukončila prcovní poměr dohodou ke dni 30.6.2015. Odvolanému starostovi Vaňourkovi se  stali vzorem jeho vysoce postavení kolegové ve státě, kteří podobnou situaci vždy řeší dlouhodobou pracovní neschopností. Zavlekov se tak stal v článcích celostátních novin «slavným», když titulky uvádějí: • Obec vede už osmým rokem po uši zadlužený starosta • 54. letý politik je sám po uši zadlužený a od roku 2009 má na krku insolvenční řízení kvůli statisícovým dluhům • Z obecní kasy zmizely miliony, prvnímu muži obce starostovi hrozí deset let vězení • Exstarosta jde před soud. Poslední novinovou informací z 23.11.2016 je: Dnes již bývalý starosta Zavlekova Vladislav Vaňourek a jeho bývalá účetní, kteří měli připravit zavlekovskou obecní pokladnu o více než dva miliony korun, stanou již brzy před soudem. A tomu všemu svoji hloupostí nečinně přihlíželo celé zastupitelstvo.

5. - 6.10.2018 osmé volby do obecního zastupitelstva v Zavlekově, s velmi nízkou volební účastí jen 41,59 % a jednou kandidátkou «NEZÁVISLÍ», volby to byly zbytečné, protože se volilo 9členné zastupitelstvo a přihlášeno bylo rovněž 9 kandidátů. Předchozí zastupitelstvo bylo jen sedmičlenné a aby se do zastupitelstva dostali i dva přihlášení z Plichtic, rozšířilo se zastupitelstvo na počet devět. V seznamech voličů (1. a 2. obvod) bylo zapsáno 355 voličů, obálek do uren bylo vhozeno jen 148. Po sečtení hlasů byly výsledky následující: 1. Prexl Tomáš (*1979) ze Zavlekova č.p. 33 získal 112 hlasů (zvolen zastupitelstvem za starostu obce), 2. Frančík Miroslav (*1970) ze Zavlekova č.p. 92 se 110 hlasy, 3. Voráček Josef (*1957) z Vlčnov získal 104 hlasy (místostarosta), 4. nový zastupitel z Plichtic Šipla Pavel (*1958) obdržel 90 hlasů, 5. Plánička Karel (*1955) ze Skránčic získal 104 hlasy, 6. Bechynský Libor (*1970) z Plichtic č.p. 32, do jara r. 2018 dlouhodobě s trvalým bydlištěm v Plzni, získal 87 hlasů, 7. Kutka Karel (*1972) ze Zavlekova č.p. 104 získal 101 hlasů, 8. Procházka Pavel (*1972) ze Zavlekova č.p. 25 obdržel 91 hlasů a 9. Kirpal Pavel (*1975) ze Zavlekova č.p. 108 získal 88 hlasů.

                                                               ♠   ♠   ♠   ♠

• Stránky jsou zveřejněny od května roku 2011

• Průběžná aktualizace a doplnění

• Nové počítadlo návštěv od 27.1.2015

• Fotogalerie otevřena od 18.2.2015

• Ke dni 3.3.2016 počet návštěv 1000,  do 9.3.2017 návštěv 2000, do 6.5.2018 návštěv 3000

• Od 27.8.2016 nový vzhled stránek

• Počátkem roku 2021 jsem po 10. letech převážnou část stránek, «díky» několika čtenářům, navždy  ZNEPŘÍSTUPNIL !!!